Japonskej koncert je za náma a vypadá to, že máme všechny hlavní generálky za sebou! I když ten předvodjezdovej kolotoč eště zdaleka nekončí.
Ale včera na pardubický radnici to bylo super. Poprvý, takže jako v předpremiéře, jsme zpívali Pantátu (to je ta skladba Panta Rhei).
Kdybych byl nějakej hudební vědec, jako že fakt nejsem, nazval bych to kantátou, to jako že se tam hlavně zpívá. Ten název Panta Rhei znamená „Vše plyne“. Řek to nějakej hodně starej Řek Hérakleitos, a na wikině mi prozradili, že to znamená něco jako že „nelze vstoupit dvakrát do stejný řeky“. Podle mě to je blbost, já jsem letos vo prázdninách dvakrát za sebou žuchnul do Chrudimky a svět se nezbořil.
Každopádně Pantáta je hodně dobrej, ten šamanskej buben tomu dává pořádný grády! Tříská do něj Filip, musím ho ukecat, aby mi ho na chvilku půjčil! A když se do toho eště vopřou Martin na piáno a Venca na housle, je to mazec. Vencu vám musím eště představit pozdějc, na turné s náma jede poprvý a je to s ním moc fajn.
Kromě tady tý kantáty jsme eště zpívali skoro všechny naše písničky v japonštině. Sbormiš je pěknej sadista, nechal nás to zpívat zpaměti. Von sám to zpaměti neumí a chce to po nás! To není vůbec žádnej fér. Ale nějak jsme to dali. Akorát se mi v tý japonštině pořád plete řeka – kawa a hora – yama. Musím si na to najít nějakou mnemotodlencto pomůcku. Kdyby vás něco napadlo, tak mi napište!
Takže, když to dám do čísel, tak jsme se letos pěkně rozjeli. Tohle byl v týhle sezóně už desátej koncert. Ráno nás čeká Naše písnička v Houští nad Vorlicí, pak poslední soustředění a budeme balit kufry. Z toho balení udělám speciální reportáž, to je dycky drámo!
Takže honem do postele a nechám si zdát ukolíbavku se šamanským bubnem!
Nejnovější vzkazy