Hlásím se z letadla, jak jsem slíbil! To je fakt těžko uvěřitelný, že si tady píšu deník deset kiláků nad zemí a normálně jsem připojenej k internetu.
Ale teď pěkně popořadě: Celý ráno se, jak jinak, nese ve znamení balení, úklidu a takovýho toho ruchu před vodjezdem. Je toho na mě trochu moc, co všechno mám kam šoupnout, na co nezapomenout, kde má bejt kroj, kde pas, kam vrátit kartičku na metro, kam zase klíče od pokoje… Už abysme byli v letadle!
To si ale eště musíme pár hodin počkat. Dopoledne se jedeme podívat do takovýho muzea hudby… Maj tady strašně starý piána, různý hrací stroje, starý gramofóny, spoustu takovejch divnejch hudebních nástrojů, který ani nevím, jak se jmenujou… Já začnu u těch klavírů: jeden je fakt starej víc než 400 let. Je krásně vopravenej, celej takovej pozlacenej. Ale že by hrál nějak extra, to fakt ne. A taky tady je klavír, kterej prej patří tomu slavnýmu Ludvíkovi van Bez toho… No, teď si nemůžu vzpomenout… A pak je tady klavír, kterej přežil explozi tý atomový bomby, když vybouchla v Hirošimě.
Ty hrací skříňky jsou fakt legrační. Některý jsou velký jako kredenc, jedna se dokonce fakt tak jmenuje: “la credenza”. Gramofóny nemaj repráky, ale takovou zvláštní jakoby trumpetu. V jednom oddělení si můžeme zahrát na různý starý bubny, bambusový bicí a tak. Je to moc fajn.
Pak jedeme na ostrov, kterej se jmenuje Odaiba a je celej uměle postavenej. Né jako že by byl z umělý hmoty! A na tom ostrově je spousta divnejch věcí. Takže třeba tam je kopie Sochy Svobody, která stojí v Ňú jorku. Nebo tam je takovej dvacetimetrovej robot Gundam. S tím si musíme udělat fotku, to dá rozum.
Dáváme si polední jídlo v takovým velkým vobchoďáku, kde je celý jedno patro jen zaplněný různejma restauracema a každá úplně jiná. Taky musíme utratit poslední jeny, tak si dáváme rozchod. No, už se těším, až naši rodiče uviděj ty hromady blbostí (všechny jsou samozřejmě nezbytný), který vezeme domů.
Zbejvá nám pár hodin a tak jedeme do suprovýho akvária. Je to obrovskej komplex jezer, akvárií a bazénů pro tučnáky, žraloky, delfíny, rejnoky, olbřímí tuňáky… No, prostě na cokoliv z moře si vzpomenete, tady pravděpodobně najdete. Celý to je moc pěknej areál, v některejch těch akvárkách je dokonce umělý vlnobití.
Strávíme tam asi dvě hodiny a pak už musíme vyrazit směr letiště. Rozloučíme se se Sawako, ta to nějak nezvládne a brečí. Vypadá to, že se jí po nás bude stejskat. Projdeme všema kontrolama… Však už to známe.
Teď, jak tady sedím v letadle a píšu, co jsme dneska zažili, tak si říkám, že je skoro nuda, že to všechno bylo bez nějakýho aspoň maličkýho průšvihu. Vlastně jo, jeden průšvih máme: Vojta a Vašek mají dneska narozky. A my jsme jim zapomněli dát na letišti hobla. Tak to napravíme, jakmile přistaneme! Teď už se mi ale klížej voči, koukám na mapu a jsme někde nad Čínou. Tak zejtra v Pardubkách na nádraží!!!
Nejnovější vzkazy