Každou chvíli se probouzím během svý první noci strávený v Japonsku. Všechny ty zážitky se mi míchaj do jedný velký snový bramboračky…
Vo Japonsku se mi poslední tejdny zdávalo celkem pravidelně, ale teď se do toho přisypaly ty naše konkrétní zkušenosti…
Všechno je jiný, jinak to tu voní, lidi jsou takový uctiví, ale vyžadujou dodržování všech pravidel. Třeba při nasedání do autobusu jsme se museli postavit na čáru jako u nás ve škole při těláku. Museli jsme při vstupu do země vyplňovat všemožný formuláře, no to je něco pro mě. Těm kolonkám nerozumím ani v češtině, natož v angličtině nebo japonštině. No, udělal jsem takovej malej podvůdek. Tam, kde jsem nevěděl, co napsat, tak jsem si něco vymyslel. Formuláře jsem s trochu bázlivým úsměvem u vokýnka vodevzdal a vono to nějak prošlo…
Narozdíl vod sbormiše strašně rád lítám letadlem. A pokaždý, když letím, tak mám pak lítací sny. Někdy v nich lítám jen tak, třeba mezi mrakama. Tentokrát mám ale malý letadlo a kroužím nad tím velkoměstem, jak jsme ho zažili, když jsme vystoupili z letadla. Je to přesně takový malý letadlo, jaký jsem si jako kluk přál, že budu jednou mít.
Do toho snu se mi motaj všechny ty stavby, který jsme viděli zatím jen z autobusu. Tokijskou nejvyšší věž Sky Tree, pak tu vo něco nižší, co vypadá jako pařížská Ajfelofka (takhle se to asi nepíše, co?). A pak jsme taky přímo jeli po Duhovým mostě. Sbormiš říkal, že ho uvidíme z dálky, ale řidič to slyšel a vzal to voklikou, aby nás po něm svez. Trochu jsem byl zklamanej z toho, že dneska nesvítil duhově, ale i tak byl nádhernej…
Maličko mě zklamala večeře. Těšil jsem se už na něco japonskýho a dostali jsme jen takovej úplně neinovativní toustovej chleba, doslova stejnej jako koupíte u nás na rohu ve večerce. Vyhráli to alergici, co nesměj vajíčka, měli suši, prevíti.
Každou chvíli jsem se budil, protože nás po tom dvoudenním cestování čeká hodně náročnej den. Jednak úprk před tajfunem Nr. 22, co se řítí na Japonsko a jednak dlouhej přesun do Ósaky na EXPO. Teď už ale musím všechny sny hodit pod polštář a fakt pořádně usnout, abych zejtra nebyl jak dva roky starej hadr na podlahu…
Tak zejtra navi v Ósace!
PS: moc nám udělaly radost zprávy z domova. Jak jste nás sledovali na radarech, fejsbůcích a kdovíkde eště. Tak nám pište dál, je to super!!!
Nejnovější vzkazy