Tý jo, jsou 4 ráno, já nemůžu dospat. Cestovní horečka je tady… Ale Ignáci! Klídek, vždyť už jsi to zažil tolikrát!
No jo, už bych měl bejt rutinér, ale to balení mi pokaždý dá zabrat. Vždycky mi balila máma, ale tentokrát jsem si řek’, že to zvládnu sám.
Jedu napůl podle seznamu, napůl po paměti. Trochu trable mi dělaj ty dárky pro Japonce. Mám jich strašně moc. Jo, to jsem vlastně eště neřek: Sice tentokrát nebudeme v rodinách, ale i tak s sebou vezeme spoustu věcí, který budeme rozdávat. Voni si totiž Japonci furt něco dávaj, tak abysme nebyli za trubky, musíme jim na voplátku taky něco dát.
Eště je potřeba zkontrolovat kroj, sborový voblečení a hlavně nesmím zapomenout žábu! Ale to si nechám jako překvapení, zatím jen prozradím, že s náma prostě do Japonska letí žába.
Poslední dny byly dost hektický! O víkendu jsme ještě trénovali hlavně japonský písničky, sbormiš nás drtil ve slovech. Zpívat zpaměti něco, co jste dostali předevčírem, není sranda! Trochu se mi ta japonština motá a pořád mi tam lítá jméno toho Japonce, co prej vymyslel stan. Byl to nějakej Nacochata.
Nejvíc se mi líbí ukolíbavka 竹田の子守唄 – Takeda no komori uta, poprvé jsme ji zpívali na konci prázdnin na Pecce, tak si ji vod nás poslechněte na jůtjůbu!
Přemejšlím, jestli si mám noty zabalit do kufru nebo se s nima tahat do letadla. A hlavně nesmím zapomenout pas, páč to by byl velkej průšvih.
Tak jo, za pár hodin máme sraz na nádraží, tak se těšte na další zprávy. Sledujte nás na radaru a držte nám palce, ať to ve vzduchu moc nedrncá!
Nejnovější vzkazy