V neděli se nedělá, říkala moje babička. To ale pro nás dnes neplatí, dneska tak trochu pracovat budeme.
Ale postupně: Hned ráno po snídani dorazí ke sbormišovi jeden náš malej borec s hodně podivným úrazem. Spálil si tvář žehličkou. A docela dost. Totiž: kluci dostali za úkol večer si vyžehlit sborový kraťasy, který dostaly předevčírem u moře dost zabrat. Říkal, že při tom žehlení nějak zakop nebo co a už to bylo. No, já si myslím, že prostě někomu z kluků zazvonil mobil a von si neuvědomil, že má v ruce žehličku a prostě chtěl telefonovat. Jinak si to neumím vysvětlit… Tak mu sbormiš ten šlinc namazal speciální mastí, aby nevypadal jako Žofré de Pejrak, a než se vožení, tak se mu to zahojí…
Balíme kufry, páč se dneska stěhujeme. Sbalit si kufry, to sou tři úkoly: Tak zaprvý: všechno musí bejt úhledně srovnaný, aby ty trika a košile nevypadaly jako když je přežvejká velbloud. Za druhý: Všechno se to do toho kufru prostě musí vejít, a to fakt není sranda. Dobrý je, že když se podaří první úkol, ten druhej se povede taky. A za třetí: nic se na pokoji nesmí zapomenout. Když se nepodaří ten třetí úkol, druhej se teoreticky může podařit i bez splnění toho prvního. Zajímavý souvislosti, co?
No, máme tady konečný skóre tohohle nerovnýho zápasu: dva ručníky, jeden sprcháč, jedny mokrý plavky, jedny sborový kraťasy (parádně vyžehlený), jedny český sýrový tyčinky (ty zabavil Kudrna) a asi troje hodně jetý fusekle plus ňáký licháče. Když to přepočítám na kusy, je to 14:10 pro nás zodpovědný.
Po asi hodince jízdy přijíždíme do takovýho docela vobyčejnýho kostela, ve kterým jsou samý černoši. To byste nevěřili, jak to dokážou rozjet a rozpumpovat. Má to neskutečný grády a po tom jejich hudebním džemu, působí naše zpívání hódně učesaně. Dáváme pár skladeb, devítiletej Adam si poprvé střihne sólo Pánis angelicus. Myslíme, že už je konec, ale to se teprve dostává ke slovu jejich hlavní pastor a káže ještě hodinu a půl. Takže dohromady to sou skoro tři hodiny… Nikdy jsem nic takovýho nezažil. Halelůůůjááá a Eimen sem ze všech stran slyšel snad stotisíckrát!
Když máme po práci, dáváme si oběd v KáeFCéčku. Je toho strašně moc, slupli jsme asi 10 těch velkejch kyblíků smaženejch kuřat, hromadu sejrovech kolínek a tý jejich nevím čím polejvaný kaše.
Protože se ta mše takhle natáhla, musíme změnit plány a přesouváme se asi dvě hodiny s pauzou ve Valmartu do Port St. Lucie, kde ty kuřata v břiše eště zabetonujeme pizzou. Aby nám aspoň trochu slehlo, tak si trochu zařádíme v bazénu a honem se musíme připravovat na večerku. Musíme nabrat síly, zejtra nás čeká pan skladatel Foré… Tak dobrou s velbloudem!
Nejnovější vzkazy