Tak to byla noc! Spal jsem jak zabitej, to se není čemu divit po dvoudenním rajzování. Nejdřív si musím dát pořádnou snídani, přes noc mi nějak vyhládlo. Šoupnu tam páreček, pak vajíčka, banán, zajím to toustíkem a dorazím speciálníma americkejma barevnejma lupínkama. Na první pohled vypadaj trochu jedovatě, ale určitě to nebude nic nezdravýho. Sou to přece ty cereálie!
Dreskód je dneska úplně novej: oranžový trika měníme na modrý (ty oranžový necháme trochu vysmrádnout) a jdeme do kraťasů. Čepice jsou samozřejmostí, dneska to bude pořádně pálit a chceme se jít podívat na pláž.
Pak si dáváme zkouštičku. Je to trochu náročný, zkoušíme venku a v devět už je pěkný teplíčko. Kupodivu to docela ladí.
Kolem poledního si dáváme malou sváču a vyrážíme do nějaký karibský komunitní restaurace, kde máme mít benefiční vystoupení. Většina lidí jsou původem Mexičani a Kubánci, a tak se jim nejvíc líbí naše Sou fár, kterýmu díky svý speciální angličtině bez problémů rozuměj. Za vodměnu nás pohostěj báječnou karibskou mňamkou, hlavně ty kuřecí stehýnka sou eňo ňuňo!
Pak znovu nasedáme do našich auťáků a míříme do Lauderhill, kde je skvělá písčitá pláž. Škoda, že se dneska nekoupeme, to necháme na zejtra. Tak tam tak odpoledne skotačíme a odpočíváme, je to moc fajn. Dokonce si přímo u pláže pod takovým hódně dobrým stromem, na kterej se skvěle leze, zazpíváme. Jsem z toho horka dost vyšťavenej, ale kupodivu to na tom zpívání není znát. Třeba vám sem dám nějaký video…
Pak zase šup do auta. Jedeme asi půl hodiny na večeři. Ty všudypřítomný dálnice sou tady neuvěřitelný. Sedum pruhů jedním směrem, sedum druhým, pod váma další dvě takový a nad váma se staví další. Je to dost velkej maglajs a vůbec nevím, co by Ondra dělal, kdyby neměl navigaci. Je to fakt šílený mraveniště.
Z večeře jsem trochu v šoku. Nejdřív nám řekli, se to místo bude jmenovat Ajkíja. Ale vona to byla úplně normální IKEA, jenže asi tak desetkrát větší než máme u nás. Kromě tý velikosti tam bylo všechno stejný. Masový koule, losos, bramborová kaše… Dokonce i skleničky! No, připadal jsem si jako na Čerňáku. Starší kluci těch koulí spořádali asi tak půl tuny.
Do hotelu se dostáváme docela pozdě. Sbormiš nejdřív sliboval, že si eště na chvilku skočíme do bazénu, ale už jsme tak utahaný, že to necháme na jindy. Zejtra máme na dlouhou dobu poslední volnej den, tak si tu vodu určitě v nějaký formě užijem. Tak zatím!
Nejnovější vzkazy