Než se dostanu k tomu, kdo je to ten Freddy (musím to přece trochu dramatizovat), musím se nejdřív pochválit! Po včerejších ne úplně super zkušenostech, skoro bych měl říct průšvizích s tím mým věčným zapomínáním, jsem se rozhod, že na sobě zamakám a polepším se. Já vím, máma mi říká, že jsem slibotechna, ale já už se dovopravdy budu snažit.
Takže si hned po probuzení dělám takovej malej seznam úkolů. Ignáci, do toho:
1. Vyčistit zuby (je super, že pořád mám čím)
2. Běžet na snídani
Počkat, to je blbost, přece tam nepudu v pyžamu
2. Voblíct se
3. Běžet na snídani
4. Nezapomenout (zase) včas vyndat vafle z vaflovače, jinak budou (zase) jako uhel!
5. Dobře si zapamatovat instrukce, co mám dál dělat a jakej dreskód si mám vzít na sebe
6. Vrátit se do pokoje
7. Převlíknout se
8. Zabalit si kufr.
Sakra, zapomněl jsem si na pokoji kartu ode dveří ☹️… Ale já se FAKT snažím!!! Teď budu trčet na chodbě, než přijdou starší kluci. Eště, že máme ty karty dvě…
Balení kufru už mi docela jde. Důležitý je to všechno nejdřív vyndat ven a pak to tam znova srovnat. Taky je dobrý nemíchat špinavý prádlo s čistým, hlavně fusekle a slipáče. Někdy je těžký poznat, který sou který. U těch slipáčů na to mám takovej fígl. Schválně, jestli na něj příjdete! 😃
Pokoje sou vyklizený a vypadá to, že s tím předsevzetím v tom nejsem sám. Je to neuvěřitelný, ale nikdo nic nezapomněl. Asi to čoro-moro, co sbormiš předevčírem udělal, zabralo…
Před vodjezdem máme ještě malou promluvu, kde se dozvídáme, jaký sprostý slova, co nám vobčas ujedou, sou jakžtakt OK a který už fakt ne. Sbormiš je sadista a nechal nás NAHLAS PŘEDE VŠEMA vyjmenovat všechny, který známe. Je to divný, takhle to říkat veřejně. Ale vlastně v tom není rozdíl, jestli mluvíš jako dláždič na pokoji nebo ve škole…
Tákže! Nakládat, nastupovat a vyrážíme (vlastně už podruhý) do tý malý ZOO, která se jmenuje Busch Wildlife Sanctuary. Protože tam máme rezevovanej vstup na určitej čas, cestou se eště stihneme stavit v obchodě. Kupuju si superkyselý americký žížaly. Když je cucáte, kroutí se vám pusa jak slimák, co ho posypete technickou solí.
Tohle ZOO je zvláštní tím, že tam zachraňujou zvířata, který byly třeba zraněný a v přírodě by samy nepřežily. To mi přijde skvělý! Před rokem a půl jsme tady byli s chlapama. Teď to ale nepoznávám. Voni to celý ZOO přestěhovali. To sou prostě Amíci, s ničím se moc nemažou. Vybudovali teda z roku na rok úplně novej areál, asi tak pětkrát větší než ten původní.
A teď k tomu Freddymu: To je totiž jeden strašně starej aligátor, kterýho před dvaceti lety přejel náklaďák a tyhle lidi ho z toho vykřesali. Teď má parádní novou louži, ve který si užívá zaslouženýho důchodu. Pak tady sou různý pumy, medvědi, rysové, mraky ptáků a hadů, no prostě kdejaká havěť. A taky tady je spousta fajn míst na blbnutí, koukněte na fotky!
Po vobědě (dneska pizza na tři způsoby) máme generálku na zejtřejší velkej koncert. Vtipný je, že se den před koncertem učíme úplně novou skladbu a zejtra ji tam máme zpívat, aspoň se nenudíme. Sbormiš nás dneska tejrá jen něco přes dvě hodiny, asi mu to je blbý, tak nechá Martina Kudrnu, aby nás tejral taky.
Pak už se ale musíme sebrat, nastoupit do auťáků a jedeme do Sťůartu, kde na nás už čekaj naše nový rodiny (sorry, mami a tati). Ještě předtím ale dostává pořádnýho hobla Dan Hacker, kterýmu je dneska čtrnáct. Vůbec nevěděl, do čeho jde. Starší kluci ho popadli a už to bylo. Myslím, že si tejden nesedne… Jo, a eště jsme popřáli voběma našim Vojtům, páč maj zrovna svátek.
Při rozdělování do rodin to je dycky velký napětí. S kým do rodiny půjdu, jaká ta rodina bude, co mi tam daj k jídlu, kde tam budu spát… Tentokrát to vypadá dobře, jsem se třema dalšíma borcema u jedný bejvalý paní učitelky. Ale vo tom až zejtra. Teď už se mi klížej voči a půjdu na kutě. Tak dobrou, je jasný že dneska s aligátorem!
Nejnovější vzkazy