14. dubna 2017

Ježkovy voči. Já snad nedospím. Je půl čtvrtý ráno, budíka mám sice na pátou, ale už jsem vzhůru. Naposled skouknu kufr a už abychom byli v letadle. Jenže to není tak jednoduchý. Nejdřív musíme absolvovat cestu vlakem do Prahy, pak nás čeká érport expres na letiště. Člověk si řekne, že to je brnkačka, ale máme malou sekyru, takže si nestihnu dojít na záchod....

13. dubna 2017

Od včerejška mi dělá starost jedná vážná věc. BUM! Pořad čtu ty japonský průvodce, a ta jejich etiketa mi fakt nedá spát. Už jsem zvládnul leccos: zabalit si umím i poslepu a nikdo mi už nemusí kontrolovat kufry. Hlasovej klid jsem už taky zkrotil. (Mám na to fígl…na začátku držení hlasovýho klidu strašně pevně stisknu čelisti k sobě, až si na to tak zvyknu...