To by bylo soustředění

IMG_20140423_095129To byly sny! V gangsterském Chicagu, kde český starosta Antonín Čermák bojoval s mafiánským bossem Al Caponem, se mi zdálo o český svíčkový, řízkách a obyčejným smažáku. K snídani jsem měl nějaký americký míchaný vajíčka od amerických slepic. No, řeknu vám, vypadaj úplně stejně jako ty český, ale s cukrem chutnaj fakt hodně americky.

Rodiny nás skoro nechtěly pustit. Asi se umíme dost dobře přetvařovat, protože všichni říkaj, jak jsme všichni strašně hodný a vychovaný. A že by nás nejradši adoptovali. No nic proti, ale při představě dalších sladkejch vajíček se asi přetvařovat přestanu.

Sedáme do busu a za chvíli valíme na jih. Za chvíli se před náma otevře krajina americkýho středozápadu. Nekonečný kukuřičný pole, sem tam farma. A pak přijde nová skyline. No,skyline… Komíny obří elektrárny, to je dominanta Sprigfieldu. Už vyhlížím Homera, Merge a Barta. Sbormiš tvrdí, že sou jenom kreslený, ale tutově pěkně kecá.  Ale je fakt, že Springfieldů je v America víc než Lhot v Jižních Čechách.

Ten náš dnešní je fakt malej. Mají tu ale nějaký vzdělávací centrum, ve kterým dneska zpíváme pro baptisty, co tu maj školení. Nejdřív ale dostaneme voběd. Všichni už jsou najedený a na stole zbyde jedna houska. Sbormiš nás nejdřív přemlouvá, ať si ho někdo vezme. Když se konečně Adam Gerndt vosmělí a přihlásí se vo něj, náčelník mu ho prachsprostě zbaští. Koncert je krátkej, protože je v publiku spousta dětí.

Po koncertě nás čeká ještě skoro tři hodiny cesty. Chvíli jedeme po slavný Route 66. Je to prej nejslavnější dálnice v USA, vede od východního pobřeží až na západní. Po pravdě spíš vypadá jako polňačka mezi Českou Kamenicí a Lípou.

V podvečer dorážíme do kempu Saalateeska.  A teď pozor! Tady by se dělalo letní soustředění. V lese u jezera, není tady ani signál (to fakt nevím, co budu dělat). Ale správce říká, že to tu je v létě trochu nebezpečný, páč tady žijou jedovatý pavouci, hadi a štíři. Tak doufám, že maj ještě zimní spánek. Nerad bych nějakýho potkal.

Spíme v jedný velký chatce na palandách, rozdělený do dvou dlouhých pokojů. Dostali jsme befelem, že si máme sundat boty už v předsíni, ale nevím, jestli to byl dobrej nápad, prozrazovat ostatním klukům tajemství zakletých ponožek. Víte, ono se to trochu bagatelizuje, ale určitě víte, jaký to bylo spát v takovým herberku…

Nade mnou spí Máča, vpravo zařezává Adam, vlevo ze spaní mlaská Jindra. A to nemluvím vo starších a už vůbec ne vo tom, že za stěnou někdo strašně chrápe. Kluci říkat, takhle může řezat jen někdo, kdo umí hrát na varhany. Tak ani nevím, jestli mám přát dobrou noc. :-D