Já se z toho počasí snad zvencnu! Včera už to vypadalo na léto, když jsme šli spát, bylo skoro 20 stupňů. A teď se probudím do mrazu, mlhy a deště se sněhem. Ještě, že bylo hromadný ubytování. V noci nám zima fakt nebyla… Ale ňáký ty mouchy to po čtyřech nedělích cestování mělo, to si asi dovedete představit…

Takže rychlá malá snídaně, tu pořádnou prej dostaneme v St. Louis. U snídaně jsme ňáký nevykoukaný, to víte, vstávat v 6 ráno je trochu vopruz. Jakmile vyjedeme, zase to zalomím. A všichni kluci se mnou.

Cesta trvá nějaký dvě hodiny. Z toho ale hodinu jedeme „městem“. Totiž – v St. Louis strašně dlouho ten pocit nemáte. Všechno je takový rozlehlý, baráky jsou 200 metrů vod sebe. Maj tam prostě strašně moc místa, tak si to můžou dovolit. Navíc se tady víc než kde jinde jezdí autem, tak u každý hospody musí bejt obrovský parkoviště. Jediným znakem toto, že jste ve městě, je, že vodevšad vidíte Arch – neboli bránu do divokýho západu.

Hned po příjezdu do kostela, kde dneska zpíváme při mši, se pořádně nacpeme. Klika, že toho zpívání ráno není moc. Kostel je cool v tom, že je to kostel a basketbalový hřiště zároveň. Prostě se to upraví tak, jak je zrovna potřeba. A ta mše, to je mazec. Nejdřív tam vaří nějaká kapela a lidi zpívaj jako při karaoke. Je to něco úplně jinýho, než na co jsme zvyklý z Čech. Prostě to tak maj. Zpíváme tři songy, má to bejt jako pozvánka na zejtřejší velkej koncert.

Po mši se zase nadlábneme, pak si dáme zkouštičku a jedeme do jednoho hodně vymazlenýho domova důchodců. Řeknu vám, je to tak pohodový ubytko, že kdybysme takový měli v Čechách, už bych chtěl bejt v důchodu. Dáváme asi hodinovej koncert, babičky jsou nadšený, při Going home uroněj slzu. My se těšíme, až si to zazpíváme… (to vám teď nebudu prozrazovat, je to překvápko). Že prej takovejhle sbor ještě nikdy neslyšely. (Teda nevím, jestli je to těma naslouchátkama, co maj nebo tím, že už si ty vostatní sbory nepamatujou). Ale je to moc fajn. Je vidět, že jsme jim udělali velkou radost a to nás všechny moc těší. Fakt.

No, a po koncertě je zase večeře. Tak za dnešek to vypadá, že přiberu aspoň 5 liber. (To už jsem fakt asi skoro amík, když to počítám v librách, co?). Rodiny už na nás v kostele čekaj. A hned po příjezdu domů je co? No přece druhá večeře. Na břiše se mi udělal takovej zvláštní kopeček