Tak takhle brzo jsem tady ještě nevstával, ani nepamatuju. Abych se stihnul vykufrovat z rodiny, musel jsem si dát budíka na neuvěřitelnejch půl pátý ráno. To proto, že v šest vyrážíme na 13 hodin dlouhou cestu směr Chicago. Celej dnešní den je úplně vzhůru nohama, dokonce i kolama (viz dále) a navíc trénujeme, jak prožít a přežít celej den v autobuse.

Takže na vysvětlenou: Co může bejt bláznivějšího, než když vám onemocní doktor. Pečlivým detektivním způsobem jsem zjistil, že naše hrozivá choroba se šíří zezadu autobusu, naštěstí já a dalších pár nejsilnějších jedinců jsme to zvládli bez úhony a ti ostatní slabí nešťastníci se už zotavujou, takže to dnes večer vypadá na koncert v plný zbroji.

Jen co vyjedeme, už vytahuju duchnu a polštář, samozřejmě svýho medvěda a dobrovolně poslechnu vyhlášení večerky. Dnešní první zvonění je až v krásnejch deset a navíc v poledne končíme. Ale není to jen tak. Z Baltimore, kde jsme se včera málem opalovali najednou vjíždíme do prapodivných míst, kde se tu a tam snese z nebe cosi bílýho. A to bílý je hustší a hustší a najednou je toho tolik, že to sežere celou silnici.

Náš řidič se děsně soustředuje, možná ještě víc než já na zkouškách. A my najednou vidíme v protisměru na dálnici převrácenej kamion, a za ním další v pangejtu. Další si jen tak hoví a v zádech má opřený další tři jiný kamiony a do tý mely se přimotalo ještě sem a tam nějaký auto. Nestačíme ani vydechnout a vidíme celou šňůru namačkaných tracků na sobě.  Jsme zvědaví, jak tohle všechno dopadne. Na chvíli stavíme na parkovišti a dospěláci vyběhnout zjišťovat, jak se věci maj. Celý se to komplikuje koncertem, na kterej musíme dorazit v sedm! Ještě že jsme tak úžasný a diváci na nás počkají až do osmi. Ještě chvíli se ploužíme bílou tmou. A pak, jako když střihne, je zase krásně, ale spoustu sněhu všude kolem.

Jakoby těch bláznivin nebylo dnes málo! Jdu vyhodit ňáký rozblemcaný sušenky smíchaný se šunkou a čokoládou, který jsem pod sebou našel, do vodpaďáku a najednou koukám, že náš řidič vypil asi nějaký svinstvo, páč je o dobrejch 20 let mladší. Starší kluci říkají, že se řidiči vystřídali, ale já jim moc nevěřím. A do toho všeho se už zase (po kolikátý už) změnil čas. Takže jsem o šest hodin. To jsou mi pořádky…

No nic. Koncert se sakrarychle blíží, koukám střídavě do mapy a střídavě na hodinky. Rozhodující bude, jakej maj traffic v Chicagu. V takovýmhle velkoměstě se rázem ztratíte na 2-3 hodiny. Ale dobře to dopadne, na koncert přijíždíme s rezervou a koncert v poho stíháme.

Zpívá to dneska samo, několikrát máme standing ovations. Další rozdělování do rodin, už mě z toho picne. Dobrou…

Pensylvánie, Maryland, Ohaio, Indiana