Šišouni to sou!

IMG_20140423_094928A zase ta škola… Začínáme jako v Pardubkách ve vosum. Zjistil jsem, že se už nemám co učit. Všechno už mám hotový a podruhý projetý. Sbormiš říká, ať si půjčím učení od starších, že po návratu nastoupím do vo rok vyšší třídy. No nevím, podle mě to je blbost, radši bych vo třídu níž… (co třeba, kdyby se mi podařilo rupnout, to není zas až tak nerealizovatelný… No, ještě uvidíme… ;-)

Při zkoušce ladíme, to je votrava. Dva takty se vracej snad tisíckrát za sebou, pak po hlasech, pak každej zvlášť. To už není dril, ale gril… :-G… Ale asi to je potřeba. A taky se to vyplácí, páč pak ty těžký místa pak parádně zařezávaj. Jo, a sbormiš zas dneska perlí. Prej zpíváme jako zvracející mroži, veverka, co polyká tuleně, a kůň, co právě sežral káru mrkve… Paráda.

No nic, míříme do starýho baltimorskýho (jakože u Baltskýho moře?) přístavu. Už jsme tady před sedmi lety byli. Pěkně se tu doplňuje stará architektura s tou novou, celý to je navíc vyšperkovaný spoustou malejch plastik, soch, vylepšovátek a já nevím čím ještě. Nejvíc se nám ale líbí Hard Rock Café. To je fakt stylovka-bar, maj tady spoustu kytar, co na ně hráli ou-ou třeba Stouni nebo Brouci, pak tu maj paličky, se kterejma třískal nějakej slavnej bubeník, ale starší kluky nejvíc zajímá podprsenka nějaký strašně zmalovaný zpěvačky. To teda fakt nechápu. Ale jinak máme zpěváky zodpovědný. Třeba takovej Honza Jakubec, když si vobjednával drink, tak na číšníka striktně vyjel: „No ice, no alcohol!“

Hned za Hard Rock Café najdete takový prostranství, kde je velký hudební hřiště. Fakt jedna velká zvonkohra. Každej, kdo chce, tam může popadnout palici a mlátit do velkejch zvonů, tubusů a xylofonů. Dělá to hroznej rambajs, každej to musíme zkusit a musíme si k tomu hlavně zazpívat. Pak chvíli jen tak blbneme. Puchejř svítí vostošest, je skoro dvacet stupňů a máme pár minut úplný volno.

Starší chlapi tlačej na sbormiše, že se musí zastavit na koninách (koniny=obchoďák – tenhle termín vymyslel jeden jinej super sbormiš – pan Skopal, kterýho tímto z Baltimore moc zdravíme). Mě tohle moc neba. Ale v rychlosti si koupím ragbyovej míč a už na parkovišti před autobusem trénujeme. Ta šišatá koule si dělá, co chce. Vůbec nechápu, že v takhle vyspělý zemi jako je USA neuměj udělat kulatej balón.

Letíme na večeři. No, letíme… Znáte to. Je samozřejmě zácpa (jak by ji některý naši pěvci uvítali…) Čekání na rodiny si zkrátíme druhou fází tréninku americkýho fotbalu, tentokrát hned vedle kostela. Intenzivní sportovní vybití mě tentokrát dostalo, myslím, že dneska usnu i bez večerníčku…

PS: já vím, že ragby je něco jinýho než americkej fotbal, ale z tý dálky z Evropy stejně není poznat, co se zrovna hraje. Nebo se mejlím?