Úterý, 25.2.2014

Spím s Jindrou… v jedné postali a na to, že je malej, se dost roztahuje. Budíček byl v 6:45, ale Míša U se nechtěl vzbudit. Spal tvrdě, ale probudil jsem ho. Po snídani jsme jsme jeli na koncert do základní školy.

Koncert byl strašnej. Štěstí, že to bylo jen pro malé děti. Dostali jsme tam oběd. Všechno tam bylo malý. A ty prťata byly úžasný. Pořád si s námi chtěli plácat. Po obědě jsme tam odpočívali. Šli jsme do muzea 200 let starého domu. Moc velká slava to nebyla. To rovnou můžu udělat muzeum z naší chalupy. Pak jsme se vidali hledat losa. Sbormiš mu říká losos. Žádného jsme nenašli. Byla to jen stráta času. Jen jsem párkrát lehce zapadl do sněhu.

Další koncert jsme měli ve státní high school. Měli jsme tam 2 hodiny zkoušku a pak nám dali večeři. Ochutnal jsem „masový koláć“. Prostě koláč a v něm omáčka. Byl výbornej. Pak jsme měli zatím nejlepší koncert za turné. Jen škoda, že to bylo jen pro babičky a dědečky. Bruce asi jiný kamarády nemá. Během přestávky jsme se převlékli do bílého trička s dlouhým rukávem a funkční polokošile. Prej to vypadá dobře. Nyní to máme jako druhý kroj na né příliš formální akce. Takže na zpívání ve školách. Po koncertě za námi přišla paní z nějakého nejznámějšího amerického sboru a říkala prej, že nás chce u sebe nebo něco takového. Zpádky do Wilton Lake Inn jsme museli jet objížďkou, jelikož něco bránilo v normální ceste. Proto jsme přijeli hrozně pozdě. Z plánovaného dlouhého spánku byl krátký.