Začíná přituhovat. Ještě v posteli se dívám na předpověď počasí a z toho dvoucifernýho čísla mě zamrazí. Čeknu, jestli nemám špatně nastavený jednotky. Ve Fahrenheitech to vypadá líp, ale spočítejte si, kolik je -4°F… BRRR.

Ovesná kaše, bejgl, kousek šunky, sejra, kukuřičný lupínky, kejk, deset rozinek a vajíčko jako bonus. Horkou čokoládu, aby mi nebyla zima. Velký kluci řikaj, že tady naštěstí maj regular coffee (ten dýkaf se přej nedá pít…no, já teda fakt nevím, co jim na tom kafi tak chutná). No nic, pořádně se nasnídat, to je prej základ, jak říká doktor. Tak poslechnu a radši to zbaštím všechno. Pak už rychle do busu a vyrážíme na dopolední koncerty.

Jedeme na severozápad do divočiny. Máme dneska koncerty ve dvou školách, který sou skoro odříznutý od světa. Cestou koukám z okna a vyhlížím, jestli nezahlídnu nějakej zajímavej kousek fauny. A taky že jo. Je to prej skoro zázrak v tuhle denní dobu, ale kousek od silnice vidím losa.

Výchovňáky pro školy, to je vždycky nářez. Máme ale dost dobrej začátek. To, jak nastupujeme do předehry Rutterovy Gloria, je fakt bomba. Akorát mám strach, aby se někdo neseknul a nezačal zpívat Co to ťuká, ťuky, ťuky, jako v Naší písničce.

Při moderování koncertu se sbormiš solidně zamotá do výkladu o Hillbillies (to sou Gorale) a dost rozseká sbor.

Mezi koncertama si dáváme oběd ve školní kantýně. Nevím, jestli to je náhoda, nebo to dělaj naschvál, ale máme zase těstoviny s masovejma koulema a s kečupem. Po druhým koncertu ještě diskutujeme se studentama. Ptaj se nás na populární hudbu v Čechách a za chvilku už třídou zní Včelka Mája vod Goťáka. Sbormiš to dorazí Zdvořilým Woodym. Asi nepochopil, že se nás ptali na tohle století.

Odpoledne jdeme na návštěvu. Bruce McInnes, emeritní profesor, kterej se tady o nás stará, nás pozval k sobě domů. Má 150 let starej bejvák s krbem a kulečníkem, tak si chvíli hrajeme, a pak se tam učíme. Potom nám ukazuje, jak naučil svoje dva boxery zpívat. Fakt. Nekecám, sou schopný zakvílet tón, kterej jim zahraje na ladičce… Neskutečný. Když se to už naučí i pes, tak abysme to nakonec nezvládli taky!

Volnej čas ještě proložíme fotbálkem a basketem. Musíme se trochu vylítat, když jinak celej den nic neděláme.

Vracíme se naposled do hotelu u jezera na večeři. Asi neuhodnete, co máme dobrýho…. co? Aby byla nějaká změna, ty koule sou o něco větší a trochu šišatý…

Dnešek je na dlouhou dobu poslední den, kdy nemáme večer koncert. Tak si před spaním děláme pořádek v kufru, zejtra budeme už zase v rodinách a prej nám taky vyperou slipáče, fusky a taky všechno, co jsme si pokecali kečupem při konzumaci americkejch těstovin.

Máme za úkol jít dneska brzo spát. Tak kvaltuju do sprchy, abych stihnul večerku.