Zajímalo by mě, pro kolik dětí jsme už zpívali. A co třeba, kdyby se ty děti postavily do řady…jak dlouhá by ta řada byla? Dneska jsme tu řadu zase prodloužili, páč jsme měli hned dva ranní koncerty pro školáky. Což mi začíná nepříjemně připomínat návrat do lavice, kterej mě za tejden čeká. Takže se po koncertech aspoň chvíli rychle pouštíme do učení.

Oběd zvládneme děsně rychle, protože se už nemůžeme dočkat povobědovýho výletu do centra. Dokonce máme slíbenej rozchod, tak jedeeeem! Nejdřív se ale vracíme k naší oblíbený fazoli. Zase nás dostane, navíc máme úžasný počasí. Fotky budou luxusní a navíc BUDOU! Já bych u ní zůstal celej den…nejneuvěřitelnější totiž je, že když se správně postavíte, tak nepoznáte, kde ta fazole končí a kde začíná nebe.

S busem se přesunujeme k zamrzlýmu jezeru Michigan. Vodtuď je nejluxusnější skyline, takže následuje povinný focení, ale užíváme si to. Všude kolem taje sníh a led, takže z trávy, na který se fotíme, se stala spíš bažina…a když máte v tý bažině na sbormistrův povel skákat, dějou se zajímavý věci. Občas taky někomu přistane koule mokrýho sněhu za krkem nebo se David Stehno sveze po zadku málem až do jezera. Nejhůř na tom ale je Honzík Špalovskej, kterej střídavě pláče a nadává, páč v tý břečce máchá svoje krásný bílý botičky. A my se mu smějeme jen trošku.

Projdeme se po nábřeží a pak nás už čeká rozchod přímo z centra vod radnice. Porovnávám mrakodrapy z Bostonu a New Yorku s těma chicagskejma. Nejsou tady tak strašně vysoký, ale za to jsou hodně starý a fakt krásný. Katedrála, kde dnes večer zpíváme je největší v celým Chicagu, takže se už nemůžeme dočkat koncertu. Dáme si zase jednou poctivý rozezpívání, nažhavíme, kamery a foťáky a jde se na věc. Teda ještě před tím proběhnou tradiční předkoncertový rituály: Tomáš Novák nemá šátek na Gorale, Leoš desky na noty a Máča „tu botu před chviličkou fakt někde viděl“, takže nastupuje v ponožkách. K dokonalosti to ale tentokrát dovede Michal Hanuš, kterej se v polovině koncertu musí zvednout a běžet do šatny pro noty.

Nic nás ale nerozhodí. Koncert je senzační. Nejvíc se asi povede Ebenova mše. Rychle balíme věci, je už pozdě, zíváme a usínáme za pochodu. Rodiny na nás už čekají a mně se v noci zdá vo mý posteli doma…