Budíme se konečně do pořádný kosy, ale tady vám to prostě nepřijde. Tahle zima s obříma kupama sněhu a s kusy ledu, který jsou tlustší víc než já vysokej, sem prostě patří. Posnídáme a jedeme na jednu základku, kde zpíváme pro 400 prťousů, u kterejch pochybuju, že vůbec vědí, co to je sbor, natož kde leží Česká republika.

No…fakt je, že možná dobře, protože jsme po koncertě všichni uznali, že se několik tónů zakutálelo pod žíněnky a některý jsme dokonce už nenašli. Jsem vodhodlanej se do toho teď fakt vopřít. Začneme pořádným odpočinkem po „o“. Usnul jsem a zdálo se mi, že jdu lovit soby…už jsem jednoho skoro držel za parohy, když v tom mě sbormiš probudil, že jdeme do nějakýho muzea, bo co…paráda!

Ale takový muzeum jste ještě neviděli. Kdybych si ve svým pokojíčku vystavil svoje angličáky a fotky mámy s tátou, moh bych mít muzeum taky. Tady jsou urvaný z 200 let starýho baráku a vystavěj si v něm cokoliv, co vypadá aspoň trochu jako starožitnost. Ale je to roztomilý, jak hrdě nám to všechno vyprávěj, a tak se hodně usmíváme a trpělivě si prohlížíme židli, na které jednou možná rád seděl prezident USA. Před vodchodem ještě zamachrujeme, když jim klavírista vopraví vystavovaný varhany, který nefungovaly už 30 let. Je to prostě machr!

Pak přijde super zastávka v divočině. Na chvíli vyběhneme do lesa a jdeme hledat soby! Já teda fakt nevím, ale voni se snad bojej mýho medvěda, protože jsme zase na žádnýho nenarazili.

Na závěr dne nás čeká velkej koncert s přestávkou. Na podium nastupujem vyzbrojený spoustou rad vod starších chlapů, jak se chovat v rodinách, při koncertě a tak. Všechno si beru k srdci a jdeme zase zpívat jak vo život. A lidi plácaj a pak nás objímaj a my objímáme je a zvou nás a další koncerty a je to senza. A my myslíme na to, že to bylo ještě prd a že za pár dalších zkoušek to bude ještě k většímu objímání a k víc prolitejm slzám!

Bylo by ale divný, kdyby se ještě něco nepřihodilo. Celí natěšení do postelí se v půli cesty z koncertu obracíme na zmrzlé silnici a musíme to vzít jinudy. Cesta se tak prodlužuje vo celou hodinu, a tak si dáme jako Večerníček dvě kapitoly Edudanta a Francimora. Usínáme už po cestě…posíláme dobrou!