Plán dnešního dne je jasnej: přesunout se z bodu A (pAttAyA) do bodu B (Bangkok). Ještě si ale musíme naposled dát aspoň malou koupačku, takže vstáváme hodně brzo a v 8 už jsme u moře. Je to jen na chvilku, hned balíme kufry. To nesnáším. Jednak je ten kufr čím dál menší nebo co a jednak do je to vždycky děsnej stres, co zase na hotelu nechám… Takže to snad stokrát kontoluju a co myslíte? Když pak starší kluci ty naše pokoje kontrolujou, najdou jeden kompletní koncertní kroj, jedny koncertní boty, tři čepice, hřeben a spoustu dalších drobností, který samozřejmě nikomu nepatřej….
Nakládání do busu jde rychle, to už máme najetý. Celou cestu, která trvá asi tři hodiny, koukám, jak zase příroda mizí, ubejvá zelený a houstne doprava. Pořád čekám na ňákou ceduli Bangkok, ale najednou jste tam, ani nevíte.
Míříme do centra. Zatím jsme ho viděli jen z dálky, ale teď jsme prostě tam. Bangkok Christian College. Obrovská škola uprostřed dvousetmetrovejch mrakodrapů. Je to úplně jiný Thajsko, než jsme zatím poznali. Na první pohled nevíte, jestli náhodou nejste v Chicagu nebo na Manhattanu. O tý škole si ještě povíme víc pozdějc. Sou v ní samý kluci (super!), je jich šest tisíc a maj 300 učitelů. Je to komplex několika obrovskejch budov, maj i vlastní kostel, kam se vejde tak 800 lidí. Zejtra tam máme 2 koncerty.
Jsme ubytovaný na jejich intru, nebo co to je. Takovej menší mrakodrápek, spíme v nějakým 18. patře. Pohled z balkónu je monstrózní. Nad váma se tyčej ty baráky, pod váma tepe srdce velkoměsta.
Je tady o nás parádně postaráno. Po odpoledním vorazu jdeme na večeři a testujeme zdejší školní stravu… Jak se u nás říká – mdlá strava školní kuchyně – tak to tady neplatí, ty dochucovadla maj takovou sílu, že mi to vžene slzy do vočí snad na deset minut.
K večeru si dáváme zkoušku. Musíme voprášit mešní repec, protože tady budeme zpívat na mši (není to ujetý, zpívat v Bangkoku na křesťanský liturgii? :-D)
Tak jo, myslete na nás, za tejden budeme doma.
P.S.: Mimochodem… Chcete vědět, jak Ignác vzniká? 😉