Tradá, a je to tu zase!

Mám pocit, že už jsem dlouho nikam neletěl. Tak kam teď? Co takhle Japonsko?

Dalo mi to pořádnou fušku se tentokrát do sestavy probojovat. Kluci zpívaj fakt dost dobře a musel jsem se pořádně snažit, abych se mezi soprány prodral. Ale povedlo se a už je to tady.

Máme za sebou půl roku tvrdý práce. Vono to vlastně začalo už někdy na podzim, když jsme zpívali na tom strašně velkým svatopetrským náměstí někde na jihu Evropy. Tam vám bylo lidí! Asi tak tisíc pět set devět set. Vlastně dohromady sto tisíc. A taky tam byl ten pán, celej v bílým, myslím, že má přezdívku Frančesko nebo tak nějak.

Pak jsme zpívali s tím velkým tenorem Pepou Karasem, sorry, José Carrerasem. Nejdřív jsem si říkal – jakejpak velkej tenor. Vždyť je skoro tak malej jako já. No, ale pak spustil, a lidi, to vám byl randál, že si to nedovedete představit. I když mu je už sedumdesát, furt mu to řve jak z praku. A taky bylo dost dobrý zpívat před tím narvaným zimním stadiónem. Připadal jsem si skoro jako nějaká hollywoodská hvězda.

No, a teď před sebou máme další pořádně dlouhatánskej vejlet, tentokrát na východ. Poslední super cesta nás zavedla přes velkou louži do Ameriky. Tentokrát to sice nebude za louži (mezi Ruskem a Japonskem je, ani nevím proč, jen loužička), ale i tak to je pořádná štreka. Japonsko.

Už se strašně těším. Pomalu balím kufry, čtu všelijaký průvodce… A bacha: taky už umím pár japonskejch slovíček. V programu máme dva songy v japonštině. Je tam třeba něco, co vypadá takhle:

父父 母母. Čte se to čiči-haha a sbormiš nám tvrdí, že to znamená vytlemená kočka. No, já jsem to hledal ve slovníku a to „či“ znamená táta a „ha“ znamená máma. A celý to znamená, že nám sbormiš zase pěkně kecá.

Ještě mám ale jeden pořádnej rest. Prej se tam ládujou hůlkama. Už jsme to jednou zažili, to bylo v Bangkoku. Tenkrát jsem trochu podváděl. A když mi ta rejže nešla nabrat, tak jsem to hltal jako naše kočka. S předníma za zádama a rovnou z misky. Ale tentokrát to prej nepude, páč Japonci si – johohó – moc potrpěj na ňákou tu etiketu. Tak to holt budu muset nějak zvládnout.

Tákže: do odletu nám zbejvaj už jen tři dny. Cestovní horečka je tady a já se těším jak malej Jarda. A vy se těšte taky, budu jako vždycky hlásit, jak nám to tam jde!

Váš Ignác