Tentokrát zase jedno z těch kratších hlášení. Dokonce jsem na to vymyslel rovnici: škola + zkouška + spánek + psaní do vzkazovníku = fajn koncert. Ale mám pochopitelně i delší verzi dnešního dne. Připadám si skoro jako doma. Totiž, už od rána jsem ve škole. Je to přeci jen trochu jiná škola, ale začínáme už kolem osmý a velký kluci nás chvílema drtěj víc, než úča (a to třeba ta naše na děják je fakt hustá). Zvoníme si přestávky, svačíme, někdy trochu zlobíme, ale jen co na nás zvedne obočí třeba takovej Míša Lorenc, už mám zase nos zabořenej do fyziky.

V pravou chvíli ale přichází pořádná zkouška, jedeme si ve „Skoku a písničce“. Ondra i sbormiš co chvíli někam odběhnou a jsou ňáký nervózní. Snad uslyšíme, co se děje. Místo toho se ale dozvídáme, že dnešní odpolední program (muzeum a prohlídka města) se mění na povinný odpolední spánek. Jsem dost vyšťavenej, tak mi to ani nevadí a navíc mám dost dobrou motivaci. Doktor totiž vyhlásil soutěž o nejrychlejšího spáče (a jeho nějakým předstíraným spánkem nevoblbnu). A odměna? Libovolný munu v nejbližším mekáči. Usnu jako nic a se mnou ještě 3 další nejrychlejší spánkový sprinteři: Honza Jakubec, Jindra Špás a Honza Němec. A Honza Špalovskej je naštvanej, páč je máslo a neumí spánek ani předstírat a ten vyhranej mekáč mi pekelně závidí.

Když se vzbudím, máme kratičkou poradu před rozezpíváním na koncert. Dozvídáme se důvod toho zmatku všude kolem. Sbormiš s Ondrou konečně zjistili, jak to bude zítra v New Yorku, takže na „pódium“ nastupujeme s velkým optimismem: 1)možná máme kde spát, 2)možná bude mít co jíst, 3)možná bude místo -15°C jenom -10°C. Jupííí!

Při koncertě se nám docela daří. Hlavně těžký kousky si vychutnáváme. Crucifixus, Jiráska a tentokrát poprvé i Duruflého. Jsou tady totiž suprový varhany, takže si dneska i Michal Hanuš přišel na svý. Úspěch s takovejma kládama je zaručenej. Zatímco sbormiš uváděl skladby, zapátral jsem v paměti a zjistil, že do dnešního dne jsme zvládli už 16 velkých a 8 malých koncertů, to začíná vypadat na novej americkej rekord!

Na zítra se už těšíme s klukama do autobusu a to hned z několika důvodů: 1) Já se těším, až se bude předčítat můj deník, 2) Matěj Adamec se nejvíc těší na čtení vzkazů od rodičů, 3) Vítek Kubík se těší na angličtinu s Pepou a 4) Honza Špalovský se už nemůže dočkat další kapitoly z Edudanta a Francimora. Až to dočteme, zaslechl jsem, že bude Hrdý Budžes…co jsem teda zvědavej, kdo to je, ten pan Budžes!

PS: Jestli brzy nenarazíme na papírnictví, jsme v háji, páč tu je další rekord. Gabruška už vykreslila všechny černý pastelky.

PPS: místní varhaník, co koncert organizuje, se super muzikant, ale blázen do vláčků. Nebudete tomu věřit, ale vláčky mu jezděj všude, i ve varhanách!