No to sem si moh‘ myslet. Sbormiš zapomněl v buse naši snídani, takže snídáme až cestou do dauntaunu. Máme na to spoustu času, protože projet ráno Manhattanem je dost problém. Je strašnej traffic, vzpomínáme na to, jak jsme se šourali Bangkokem.

Z třiasedmdesátý jedeme na dvaačtyřicátou a trvá to přes hodinu. Vystupujeme u Empire State Building. Než projdeme kontrolama, jestli u sebe nemáme bombu nebo něco podobnýho, uplyne další hodina. A pak už svištíme superrychlým vejtahem do vosumdesátýho patra. Pak ještě vyběhnema posledních šest a už jsme nahoře. Je to neskutečnej pohled. Auta vypadaj jako angličáky, padesátipatrový mrakodrapy jako krabice vod bot a lidi jak mravenci. Navíc máme suprový počasí. Je úplně slunečno a vůbec to nefouká.

Kolem poledního nám už pěkně kručí v břiše, tak jedeme na devatenáctou. A teď bacha! Dát si na Manhattanu vepřo-knedlo-zelo, řízek nebo guláš, to je prostě špica! A to všechno díky Ester, která se tady vo nás moc hezky stará. Potkali jsme ji v Bostonu a od té doby nám pomáhá. Takže dneska máme echtčeskej voběd v Café Prague. Až budete v New Yorku, rozhodně se tam stavte.

Odpoledne míříme ještě víc do centra a zastavujeme u 9/11 Memorial. Říkáme si, co se tady vlastně stalo, jak tady stály ty dvojčata, pak do nich vlítly letadla a tak… A teď tu maj nevyšší barák v New Yorku. Je to Freedom Tower, měří 541 metrů a za pár tejdnů se má s velkou slávou otvírat. No, to teda nevím. Přijde mi to eště hodně nedodělaný… Ale je fakt krásná.

Další hodinu strávíme přejezdem na 73. V pět zpíváme na generálním konzulátu, potkáme se s generálním konzulem panem Martinem Dvořákem a dalšíma prima lidima. Pan konzul nás provede budovou Bohemian National Hall a pak už vyrážíme dál na jih do Morristownu. To je město v New Jersey, kde budeme mít zejtra večer koncert.

Dneska jsem teda pořádně uťapanej. Usínám už v autě, když jedeme do naší nový rodiny. New York byl fakt velkej zážitek. To se mi to bude spát…