Když se tu probudíte ve tři ráno, není to proto, že byste začali trpět nespavostí. To si jen tělo myslí, že je 9 ráno a je čas vstávat, prostě sami sebe nevoklamete. Ještě na chvíli usnu, ale stejně za chvíli vstáváme a začneme se z rodin vypravovat na místo ranního srazu.
Jen co jsme se rozjeli naproti Torontu, už hlásíme zapomenuté svačiny, cédéčka, čepice, rukavice a mikiny. Kdyby se mohlo jet plnou rychlostí, netrvala by cesta ani moc dlouho, ale kvůli zácpám začíná být to sezení na zadku trošku protivný.
V Torontu razíme rovnou k CN Tower, tý pekelně vysoký věži, kam jsme se těšili, jenomže je taková mlha, že bysme tu půlkilometrovou vejšku nerozeznali vod balkónu doma. Tak nás aspoň sbormiš v jednom kuse aranžuje jako nějaký modelky, kde se dá. Jo, fotky budou na webu!
Od CN Tower míříme do místní Síně slávy hokeje. Nejdřív to vypadalo, že nás pustěj zadarmo, ale nějak to nedopadlo. Jako fakt nechápu…copak nevědí, odkud je Jágr? Bez něj by mohli celou tu svou síň zavřít, no ne? Chvíli courání po fakt krásným obchoďáku a pak procházkou na voběd do busu.
Jedno muzeum jsme ale přeci jen navštívili. Kdyby chtěl někdo vidět, jak vypadaj boty Eltona Johna, Marilyn Monroe nebo boty, který jsou velký víc než já vysokej, musel by jít jako my do muzea, který založil Tomáš Baťa. Krásně jsme jim tam zazpívali ty naše český songy Jede sedlák a Ó lásko a byli z toho úplně vydřený!
Protože sbormiš ještě nebyl s naším pózováním dost spokojenej, zastavili jsme se u Ontaria. Kvůli tý mlze jsme viděli jen kousek, ale to nebránilo užít si trocha adrenalinu a vlízt na takovou betonovou rampu nad vodou. No ještě že tam nebyli žádný rodiče…fotku určitě uvidíte. No a pak dlooouhá cesta zpět do Londonu! Jedna paní říkala, že za celej svůj život neviděla takovou zácpu z Toronta, v jaký jsme jeli. Myslím, že taková zácpa tu fakt nebyla hodně dlouho, když jsem si tu paní prohlížel. Nakonec jsme předjeli pluh, kterej čistil čistou silnici bez sněhu od sněhu, až z radlice lítaly jiskry. A pak už se nám jelo fajn. Čtyři a půl hoďky v buse a teď už rychle na kutě!
Ale eště před spaním se nám doneslo, že se od Texasu blíží nějaká bouře a z druhý strany zase jiná. A že se maj v noci srazit přesně nad náma a prej to bude chumelenice jako hrom. Takže se zejtra ráno dozvíme, jestli budou školy otevřený nebo jestli budeme mít kanadský prádzniny!