Sraz byl ve 3:30, jelikož jsem šel spát zase po půlnoci, tak se mi stávalo „krásně“. Na sraz mě vezl tatínek a poté odjel do práce. Maminka tam zůstala, aby se rozloučila. Samozřejme tam kecala s dalšíma ženskýma (Klukasovou, Kohoutkovou, Lorencovou). A když jsme nasedali do busu, musel jsem obejmou nejen svoji maminku, ale i Danovu, jelikož ten „hajzlík“ byl tak rychlý, že byl hned v buse.
V buse sbormiš vyhlásil večerku. Bohužel jsem přemýšlel nad blbostma, tak mi nešlo moc usnout. Když jsme přijeli na letiště Václava Havla tak jsem málem v buse zapoměl jednu nejmenovanou věc. By mě brácha zabil… Pak jsme čekali a oblepovali kufry. Celou dobu jsem se bál, jestli projdu váhovou kontrolou zavazadla. Měl jsem 22,4 kilo, takže pohoda….Potom jsem dostal kameru, prej dobře točím. Blbost. Určitě jsem ji dostal za trest. Takže hodlám točit všechny blbosti…. Bohužel jsem letěl poprvé, tak jsem měl v batohu věci, které mi zabavili… Takže budu chvilku smrdět nebo syslit od kluků. Po kontrole a ztrát věcí to bylo všechno hektické. Jeden klouček někde nechal pas a hledal ho. Naštěstí byl nalezen. Pak se stratil doktor a Pepa. Málem jsme přišli o výpomoc v bassu.
K letadlu jsme jeli širokým busem. Můj strach z neznáma se zvětšoval. Proto jsem poslal pár posledních SMSek z ČR, aby mě holky uklidnily. Jelikož jsem letěl poprvé, tak jsem jaksi nevěděl co mám dělat. Letadlo bylo docela malé. Místo na zavazadla proto nebylo. Musel jsem je mít u nohou a na sobě. Seděl jsem uprostřed a vedle mě seděli nějací cizinci. Připadal jsem si jak exot s tou hromadou věcí. Při startu jsem se bál. Byla blbost, dívat se z okénka. Protože mám strach z výšek, tak jsem si připadal divně. Naštěstí let do Vídně trval jen 50 minut. Myslel jsem si, že let bude horší.
Ještě jednou jsem musel absolvovat kontrolu příručního zavazadla….Zase budu smrdět o trochu víc…. Naštěstí ledadlo do Toronta bylo větší. Zase letecká společnost Austria. Byli menší čachry s místy. Proto jsem využil svých „užasných“ znalostí ajiny. Výměnil se s jedním chlapem, abych sedel u Kevina. Nechtěl jsem zase letět a nemít vedle sebe někoho známýho. Za mnou byl sbormiš, Gabruška a Míša Urban. Jídlo bylo zajímavé, teda spíš na pohled. Cestu jsem strávil spaním u filmů.
Po přiletu do Toronta jsme dlouho čekali ve frontě a na kufry. Pak jsme šli do busu. Jeli jsme do Londonu, kde nás rozdělili do rodin. Byl jsem s Filipem Janebou v rodině, která žije v Lucanu asi 11 let. Marta je z Německa, Richard z Holandska a je programátor. Mají dceru a 2 syny. Jsou rozně fajn. Dokonce jim z 85% rozumím. K večeři jsme měli hrozně dobrou polívku. Pak nám ukazovali jak se učí česky. Docela mě pobavilo, když jsem šel spat po 22. hodine, tak v ČR byly 4 hodiny a lidi se chytali vstávat.