Vždycky, když mám něco udělat a už mi zbejvá jen poslední úkol, máma říká, že se na to tvářím jak rejžák na poslední schod. Máme před sebou poslední dva koncerty, ale my se kupodivu moc těšíme. Sbormiš tvrdí, že sou ze všech nejdůležitější, ale to von říká vždycky.

Ten první máme v kostele, co se jmenuje Edina Colonial Church. Nejdřív teda trochu nechápu, proč Edina, to je divný jméno. Pak jsem si vzpomněl, jak mi babička vyprávěla, že chodila do koloniálu pro rohlíky a pro mlíko. No, ale kostel to je moc pěknej. Podle sbormiše má „dvořákovskou“ akustiku, to fakt nevím, co si pod tím představit. Ale je fakt, že se nám zpívá dobře.

Je to ale hodně náročný zpívání, páč dáváme jenom samýho Dvořáka. Máme tři takový cykly (to jako cyklistický, nebo co?): V přírodě, Moravský dvojzpěvy a Biblický písně. Nejvíc mě baví Slavíkovský polečko, to pěkně vodsejpá. Ty Biblický mě přijdou strašně ucouraný, ale zase sou prej dojemný nebo co. Mě tam prostě chybí ňákej buben nebo aspoň trumpeta… Na konec dáváme Going home, tak se taky jmenuje celej koncert. Ve druhý půlce zpívá jeden z nejlepších mužskejch ansámblů v Americe Cantus. Je to 10 chlapů, tohle zpívání maj jako svůj fulltime job a sou fakt dobrý. Chvílema to je ale trochu nuda se na ně dívat, páč se při zpívání vůbec nevrtěj. Jo, to my v první řadě máme jinou chorošku!

Vodpoledne se dospěláci rozhodli, že nás zkultivujou. Že prej máme „nasát ňáký estetično“, nebo co. Tak jdeme do muzea umění. Maj tam spoustu vobrazů, nábytku, hrnků, džbánů a já nevím, čeho ještě. Maj tady třeba úplně všechny vobrazy, co malovaj nějakej Matisse. Ale řeknu vám, to musel bej šílenec. Třeba ženská – a má jednu půlku hlavy zelenou a druhou modrou. Nebo vobrázky, co kreslil jenom tužkou. Tak tohle bych zmáknul taky. Jo, a taky je ňákej divnej, páč furt maloval ženský nahoře bez! Ale když jsem se dozvěděl, jak sou ty vobrázky drahý, řek sem si, jestli se nemám vykašlat na zpívání a radši ve wallmartu nekoupit tempery…

K večeru přijíždíme do dalšího kostela. Pilgrim Lutheran Church. To slovíčko Pilgrim už znám. Je ze songu America the beautiful a znamená poutník. To je trochu symbolický, zpívat na konci toho našeho putování zrovna tady. Před koncertem si dáváme s DJ půlhodinku takový meditace. Je to trochu těžký, protože nad náma je asi nějaká hodina tělocviku. Aha, tak to není tělocvik to je šatna sboru, co nás dneska večer hostí – Minnesota Boychoir.

Je to poslední koncert, tak zpíváme jako vo život. Nikdo se nešetří, jedeme úplně na plný pecky. (ostatně to vždycky, ale dneska to tam pálíme i hlasově). A na závěr Gorale si to zařvání fakt užijeme.