Na návštěvě u pana Dvořáka

IMG_20140423_094731Scházíme se na dalším školním koncertě, tentokrát pro děti mezi první a čtvrtou třídou. Nejlepší na tom je, že naše základna je ve třídě, kde se učí výtvarka, takže si tam mezi převlíkáním do kostýmů modelujeme a já se tajně patlám v temperkách. Velký chlapy zase nejvíc zaujme dětskej plastovej krámek s potravinama a tak postupně devastujeme třídu. Koncert je docela v pohodě, jsme jen trochu rozespalý.

Pak už se loučíme se Cedar Rapids a nabíráme směr na Minneapolis. To nás ale ještě před tím čeká dlouho vočekávaná zastávka ve Spillwille. Maličká vesnička se silnou českou komunitou, která tu přebejvá už přes 5 generací. Projíždíme tak kolem domků, na kterým se vobčas na domovním štítu objeví „Vítáme Vás“. Míříme k půvabnýmu kostelíku. I sám vo sobě je moc krásnej, takovej českej. A  když k tomu přičtete, že tu na varhany hrával Antonín Dvořák, je z toho bomba. Dospěláci jsou na to místo děsně natěšený, navíc tam máme natočit videoklip, tak jsem zvědavej.

Nejdřív projíždíme kolem hřbitova, kde byste vo Američana nazakopli. Je to samej Mikulka, Nowak, Zawinul, Walenta, Jaros, Vana, Hruska…na konci hřbitova je vchod do kostela. Hned vpravo za vchodem je úzký, točitý schodiště na kůr a tam taky hned zamíříme. Varhaník Míša se hned hrne k maličkejm varhánkám a se sbormišem na ty varhánky straně dlouho a posvátně koukaj. Taky pořád hledaj nějakej nedokouřenej doutník Antonína Dvořáka, bo co. Je to tam teda fakt kouzelný. Namačkáme se kolem varhaníka a sbormiš mu vodmávne začátek na Hospodin jest můj pastýř. Krásně se to nese prázdným kostelíkem, poprvé bez lidí. Dole stojí jen pan Američan Klimeš, kterej nám to tady votevřel a dvě babičky.

Ještě toho nemáme dost a tak si přidáváme Napadly písně v duši mou a „of cource“ Going Home, čímž málem rozpláčeme sami sebe. Ale naštěstí jsme pořád natáčený, takže je zachovaná všudypřítomná pracovní nálada. Pak si ještě poslechneme něco o historii kostela, dostaneme památeční obálky a Honzík Jakubec si k tomu přibalí nějakou knížku.

Skáčeme do busu, za tři hodiny máme být v Minneapolis. Cestu asi naposledy trávíme nad učením. Po příjezdu nás čeká pizza večeře a než se rozdělíme do rodin, zamíříme k vodopádů, který navštívil Dvořák. Nevím, co se mu tam všechno přihodilo, ale každopádně to muselo bejt něco velkýho, páč mu tam vystavěli sochu. To už jsme ale celý udvořákovaný a tak se brzo rozdělujeme do rodin a pěkně hybaj na pelech, protože zítra nás čekají (podržte se) poslední dva americký koncerty.

Pak už budeme chvíli zase zpívat „tam u nás“. Tak dobrou.