Tak tu máme první neděli v Americe. Teda vlastně v Kanadě. Konečně jsem se pořádně prospal. Sraz na zkoušku máme až před desátou. Před tím jsem se ale eště pořádně nedělně přejed při francouzský snídani. Voni si tady strašně zakládaj na tom, že maj nějaký ty evropský kořeny (koukal jsem pod stůl, nic tam nemaj). Vynutili si, že francouzský nápisy budou dvakrát větší než anglický, že na stopce budou mít jako jediný na světě nápis ARRET a k snídani se cpou kroisinantama, totiž croissantama.

Při snídani jsme ale nalepený na vobrazovce, Kanada zrovna hraje hokej proti Švédům ve finále Olympiády. 3:0, to je pro Seveřany richta.

V deset začíná zkouška. Sbormiš na ni klidně přišel pozdě! Ten bude vopisovat noty, že se z něj bude kouřit! Ale jakoby se vůbec necejtil provinile a dře nás, až to hezký není. Dneska pilujeme Gorale a pěveckej výraz. To teda fakt, že třeba Rock-a my soul už ladí, ale zpíváme to jak ponocný. Takže to z nás sbormiš pumpuje, aby nám posluchači při koncertech neusínali.

Během odpoledního koncertu zkoušíme nastupovací Gloria. Jenže lidi začnou do našeho nástupu tleskat a my neslyšíme klavír.  Naštěstí na nás varhaník kejvne a koncert se zdárně odbrzdí.

Na koncertě zpívaj taky přípravky toho chlapeckýho sboru Les petits chanteurs de Laval, co u nás byl v dubnu. Zpívaj takový hitovky a hodně u toho hopsaj. Já vám nevím, co to je za módu.

Po koncertě jedeme do velkoměsta a cestou si říkáme zajímavosti o Montréalu. Tak třeba: Expo 1967, Olympiáda 1976, poslední Stanley Cup 1993, návštěva BONIFANTES 2014… Slavný město, co?

Na vrcholku nad městem se tyčí bazilika sv. Josefa. Je strašně velká. Trochu ji prozkoumáme. Nejvíc nás dostala sbírka berlí a holí, co tu záměrně nechaj lidi, který modlitba vyléčila. Fakt zázrak.

Koncert trvá něco přes hodinu, Na konci standing ovation, ale eště máme spoustu práce před sebou.

Tak teda dobrou a vy v Pardálech, nezlobe tam!