Vypadá to hned po ránu na docela pohodovej den. Budíček (to je neuvěřitelný) až v půl osmý.

Trochu si zkazíme snídani kontrolou, jak jsme na tom s oblečením, myslím tím to společný. Takže, trocha statistiky:

ZTRACENO/NALEZENO

čepice   8/6
nákrčník 7/4
rukavice 9/5 (to není úplně dobrý…)
motýlek černý 4/4 (jo!)
boty černé koncertní 1/1
polokošile 0/2 (to je divný, ne?)
polokošile funkční 2/1
tričko (různá barva) 12/10

To je slušnej výkon na to, že jsme na cestě tejden, ne?

S těžkým srdcem (no, trochu přeháním) se loučíme s hotýlkem na břehu jezera. Dopoledne máme volný v univerzitním rec.center (rekreační středisko). Chvíli to trvá, ale relaxace je pohodová. Basket a hlavně plavání, to fakt bodne. Po pořádným vyřádění zpíváme za oběd.

Ani nestačím dotrávit a zase zkouška. Bruce nám rozdá nový noty, který musíme zvládnout do večera. Máme to zpívat při ňákejch nešporách. Jedna z těch novejch skladeb má asi tak tisíc pět set devět set slok. To budeme zpívat do půlnoci. Pak chvíli oprašujeme Kyrie, večer to máme zařadit.

Zkoušku přerušujeme z čistě pracovních důvodů. To víte, kino je kino. Sbormiš natahoval, takže máme zpoždění a letíme. Už se vám někdy stalo, že na vás s promítáním v kině počkali? Nám dneska jo… J

Jak jednou naberete zpoždění, už se to s váma veze až do večera. Zkouška před nešporama začíná taky pozdě, pak na nás znova musej čekat před koncertem. Zpívání je dneska good, docela to zní a zpívá se nám dobře.

Naše nový rodiny jsou na nás už nažhavený. V kostele po mši jdeme na společnou večeři. Hostitelé mají všechno perfektně připravené, akorát, že jinak než my. Tak občas dojde k organizovanýmu chaosu. Asi se mi o něm bude zdát. Zatím ale dobrou,…