S místním varhaníkem stoupáme k varhanám. Mají tu asi při kostele dětský sbor – z varhanního stolu shlíží na klaviaturu plyšový lední medvěd, připomíná mi ty aljašské medvědy, lovící lososy, z jednoho videa v letadle. První, a vždy rozhodující pohled na stůl – tak se ukažte, co tu máte: na první pohled je zřejmé, že kláves je dost, půjde to, přinejhorším se hrábne do prázdna … neozvaná nota se jako kiks nepočítá.

No jo, ale kde se to celé zapíná? Zmáčknu první knoflík s nějakým vzletným francouzským nápisem – rozsvítí se osvětlení pedálu. Dobře, to se může ještě hodit. Zkusím druhý, neděje se nic. Krám. Do koncertu dvacet minut a mě začíná polévat horko. Aha, tak ne, to se jen zapnulo topení ve varhanní lavici. Pak jsou tu ještě dva knoflíky, zkusím černý. Teď motor naskočil. Zkouším rejstříky, není čas
všechno prověřit, jenom takové, jejichž názvy mi něco říkají. „Ten je moc slabý, tohle je zase rámus a tohle radši nepoužít, jak je to rozladěný, on to tady pan varhaník beztak nepoužívá.“ Ještě pedálové rejstříky: „no ty basy jsou taky pěkně bledý v ksichtě“, říkám si. O zbytku se přesvědčíme na koncertě „hlavně nesahat na nic, co ke hraní nutně nepotřebujeme,“ opakuji si zlaté pravidlo varhaníka.

Sbor už jde na kůr, protahuje se kolem píšťal, které stojí tak nízko, že se stačí o ně otřít a je naladěno. Proto ta hrůza v očích ředitele kůru. Zkoušíme mši od Ebena, některé věci ještě vylaďujeme. Ale pan doktor skvěle obrací, to je radost hrát. Teď přijde místo, které musíme zvukově vyzkoušet, ale dva takty před ním končí sbormistr zkoušku s tím, že to nějak půjde. „No to chci vidět“, pomyslím si, odevzdaně vypnu motor a jdu se převléknout.

Michal Hanuš
Na cestě do Chicaga ve sněhové vánici
Věnováno MUDr. Davidu Zábranskému

Adam a kluci ve Washingtonu

Čtvrtek 6. 3.

New York
Dopoledne jsme měli naplánovaný výlet na Empire State Building. Byl odtamtud nádhernej výhled. Když jsme byli zpátky dole, čekalo nás překvapení, protože jsme měli český oběd v české restauraci. Po obědě jsme se měli jít podívat k Freedom Tower a bohužel jsme nestihli památník dvojčat. Potom jsme zpívali na konzulátě, koncert se jim moc líbil. Pak jsme se přesunuli do Morristownu, my jsme s Danem koukali na Mr. Beena v Americe. Po příjezdu jsme se rozdělili do rodin, dali si pizzu a jeli k rodinám domů. Měli tam sice trochu zimu, ale pod peřinou bylo teplo.

Adam a kluci ve Washingtonu

Středa 5. 3.

Statue of Liberty
Ráno jsme měli k snídani bacon a vajíčka. Potom jsme dobalili a vyrazili na sraz. Jeli jsme poměrně dlouho, takže jsme si cestu krátili učením. Do NY jsme dorazili po obědě. Já měl sendvič.Ten NY je prostě obrovský a nádherný město. Je tam přes 6000 mrakodrapů, ale i chudinský čtvrti. Chvíli jsme chodili u vody na Manhattanu a koukali na sochu svobody, než jsme nastoupili na lodičku, museli jsme projít kontrolou. U sochy svobody jsme udělali pár super fotek a potom jsme museli čekat, než jsme se vypravili na konzulát ČR. A tak koukáme na Piráty z Karibiku.

Adam a kluci ve Washingtonu

Úterý 4. 3.

Učení
Ráno byly k snídani palačinky s javorovým sirupem a domácíma klobáskma. Chutnaly jako takový větší německý, co v létě grilujeme. A teď ta horší část dne. Celý dopoledne, až do 11 jsme strávili učením – mučením. Pak byla do dvou zkouška. Dělali jsme Dnes do skoku a tak. Do toho sbormišovi furt zvonil telefon kvůli New Yorku. Po zkoušce byla čas na oběd od rodin. Po obídku, ke kterýmu jsem měl sendvič s krocanem, se vyhlásila povinná večerka. K večeři jsme pak měli špagety a k nim, překvapivě, masové koule.   Koncert so docela povedl, po návratu do rodiny jsme stihli ještě jednu hru kulečníku a pak spát.

Adam a kluci ve Washingtonu

Pondělí 3. 3.

Kosa jak něco a nakupování
Ráno, když jsme se vzbudili, nám hostitelé říkali, že je venku zima. A taky že jo! Ráno jsme měli naštěstí dopolední koncert pro školu Roxbury Latin, pak byla procházka po škole. Roční školné 600 000 a je jen pro kluky. Po tom jsme jeli cournout po downtownu Bostonu, ale kvůli té kose jsme byli strašně promrzlí až na kost. Asi po tři čtvrtě hodině jsme na chvíli zalezli do obchodů. Pak jsme trajdali ještě asi 1, 5 do přístavu. Tam jsme si to prohlédli a čekala na nás záchrana v podobě autobusu. Jeli jsme asi hodni a půl a dojeli do Valmartu, což je taková míchanina Lidlu, Tesca a Kauflandu. Tak jsme si tam dali asi hodni a čtvrt rozchod. Koupil jsem si brambůrky a čokošku. Jo a taky sušený maso. Je to taková móda, že si to každej koupil. A Špalda si jich koupil asi 20. Když jsme zase nasedli do autobusu, jeli jsme už jen chvíli, než jsme dojeli do West Hartfordu, tam jsme se rozdělili do rodin. Bydlel jsem u faráře, jeho rodina měla 2 volva a velikej barák, taky tam měli kulečník. Dali jsme si jednu hru, tak good night.

Adam a kluci ve Washingtonu

Neděle 2. 3.

Vivaldiho Gloria
Dopoledne bylo celé volné, tak jsme chvíli s Filipem koukli na nějaká videa na youtube a pak jsme koukali na Harryho Pottera a Tajemnou komnatu. Pak byl svačino – oběd. Poté jsem jeli do školy, kde byl koncert. Nejdřív jsme se rozezpívali a nacvičovali Gloria od Vivaldiho ještě s jedním místním sborem. Koncert se odehrál takto: Nejdřív každý sbor zpíval 6 – 7 písniček, pa kbyla přestávka. Po přestávce jsme odzpívali Vivaldiho Gloria. No musím říct, že nakonec tam byl dost vydejchanej vzduch a po koncertě byly cookies a čaj.

Adam ve Washingtonu

Sobota 1. 3.

Přesun do Bostonu
Ráno jsme se rozloučili s Brucem a vydali se na cestu. Cestu jsme strávili učením. Také jsme si cvhíli četli vzkazy ze vzkazovníku a deník Ignáce Šídla. Máme takovou soutěž, kdo uhádne, kdo deník psal…jestli sbormiš nebo Gabruška a pianista Míša Hanuš to poprvé neuhádnul. Večer jsme měli zpívání na mši a krátkej koncert. Po koncertě jsme jeli do blízké školy West Roxbury Latin a rozdělili se do rodin. Večer jsem se konečně dočkal pečeného kuřátka.

Šimon a jeho kanadský kamarád

Sobota, 8. 3. 2014

Probudili jsme se a ke snídani jsme měli grapfruit na něm jahodu, nějakou vajíčkovou omeletu s paprikou a houbami k tomu slaninu a toust. Dali jsme dárky a odvezli nás na sraz na devátou.

Zase jsme se chvilku učili. Po učení jsme se vydali do Philadelphie. Měli jsme tam mít mši a koncert. Nejdřív jsme si mysleli, že máme dost času. Ukázalo se, že čas nemáme. Museli jsme se rychle převléknout do krojů. Během toho jsme se rozezpívávali. DK vypadal při mši na umření, ale přežil. Pak většinu dali do rodin. Já, DK, Špalík, Filip J, Honza Němec, Míša U, Adam Kovář, Míša Hanuš, Pepa Wolf, doktor, sbormiš a Gabruška jsme byli ubytováni v hotelu Sharaton. Dost z nás tam nechali ti, kteří nás pozvali. Byl jsem na pokoji číslo 1235 s DK.

Večer jsme šli na chvilku ven. Hlavně malým klukům koupit večeři. DK nešel, protože bylo mu moc blbě. Sbormiš jim koupil něco k večeři a pak mi to s Gabrou pomohli vzít na hotel. Mezitím doktor, Špalda a Pepa W byli v nějakém podniku na večeři. Klukům jsme dali jídlo a Míšek s Gabrou šli zase ven. Já jsem tam zůstal a s Danem jsme si užívali pohodu v hotelu. Měli úžasně měkké postele, Tv skoro jak doma a další věci. Dneska jsem neměl celý den hlad. Jedl jsem docela málo.

Ke snídani jsme měli nějaké vločky a muffuny s mlékem. Na sraz v 8:30 nás odvezl syn paní, u které jsme přespali. V autě jsem byl s DJ, Špaldou a Pepou W. Sranda byla, že na pár kufrů míst nebylo. Včetně mého. Další, že jsme vyjeli asi o 10 minut déle než paní s Míšou L, Míšou U, Míšou H a Pavlem V a přijeli jsme před nimi asi o 5 minut.

Začali jsme se učit a během učení mi začínalo být zle. Čím víc bylo hodin tím víc mi bylo zle. Pak jsme kolem 11 hráli jednu hru s Gabruškou. Nějakou, abychom sebe lépe poznali. Pak četl sbormiš vzkazy od lidí na stránkách.

Jeli jsme po 12 hodině na koncert pro sbormistry mužských sborů. Celou cestu jsem se snažil usnout. Bylo mi fakt dost zle, ani jsem neměl chuť k jídlu. Koncert začal ve 2 hodiny a já vydržel zpívat sotva 3 skladby a málem jsem omdlel. Musel jsem proto během Ave maria odejít a sednou si. Vrátil jsem se na Gorale a poslední skladbu. Jsem si myslel, že když na recepci byla pěkná blondýna, že mě to spravilo. Asi jsem fakt něco chytil, jelikož jsme nic nejedl a neměl hlad. Na koncertě byl Bruce a dva lidi z Roxbury Latin School.

Po koncertě jsme se vrátili zpátky do NJ do kostela. Dostali jsme tam večeři. Dal jsem si málo, abych vůbec něco snědl a nebylo mi víc zle. Pak jsme měli odpočívat na koberci, kde jsme se ráno učili. Snažil jsem se usnout, ale furt tam někdo otravoval. Ale nakonec jsem na chvilku usnul. Poté hurá na další koncert.

Večerní koncert byl v jiném kostele. Myslel jsem si, že to teď zvládnu. Spletl jsem se. Tři skladby a zase. Seskočil jsem ze stupínku a sedl si na zem za kluky. Vrátil jsem se na pár skladeb. Bohužel na Murrela. Pak při Credu to na mě přišlo znovu. Už jsem radši odešel úplně. Během druhé půlky jsem to radši neriskoval. Stejně i DK, který na tom byl ještě hůř než já. Během koncertu přicházeli malí kluci. Taky jim bylo zle. Špalda vydržel celej koncert. Byl na tom stejně jak my. Byl to náš nejhorší koncert.

Po koncertě někteří byli rozděleni do nových rodin. Byl jsem se Špaldou, Kryštofem Prouzou, Davidem Stehnem u Lariho a jeho ženy. Mají fakt pěknou dceru. Škoda, že nebyla doma. Měli doma přátelského psa Maila a dvě kočky (Midnight…). Kluci spali dole. Špalda si vybral nahoře pokoj dcery. Na mě zbyla postel u syna, která byla vyvýšená. Celý den jsem jedl jen málo a neměl hlad. Doufám, že zítra už budu OK.

Dneska jsme se probudili, uklidili po sobe a vydali se k busu. V busu jsme se nasnídali.

Vyrazili jsme na Empire State Building. Než jsme se dostali nahoru trvalo to asi půl hodiny. Připadal jsem si jak v jednom díle HIMYM. Výtah jel opravdu rychle. Během asi minuty jsme byli z 1. patra v 80. patře. Fakt fofr to byl. Do 86 patra jsme vyšli po schodech. Nahoře byla mříž, takže jsem se nebál. Byl to opravdu pěkný pohled na New York City. Na jedné straně, kde svítilo slunce bylo hezky teplo. Na druhé straně zase bylo zataženo a zima. Bylo tam hodně zaměstnanců. Všude byla ochranka. Podle mě až moc zaměstnanců zde bylo, ale když mají na to proč ne.

Pak jsme jeli na oběd, který nám obstarala Ester. Oběd byl v Cafe Prague, česko-slovenská kavárna. Dal jsem si tam vepřo knédlo zélo. První český jídlo v USA jsem měl. Majitelka se jmenuje Květa a je z Ostravy. Mockrát jsme poděkovali Květě a hlavně Ester. Na oběd jsme chodili postupně. Kavárna nemá tak velkou kapacitu pro nás všechny.

Po obědě jsme chteli vyrazit na památník 11. září. Ale když jsme tam přišli měli jsme málo času tak jsme neviděli pozůstatky dvojčat. Museli jsme spěchat na koncert pro konzulát.

Koncert pro konzulát byl krátký. Potom nám ukázal konzul Český národní dům, ve kterém to bylo. Zde žil i Antonín Dvořák a pracuje tady dost Čechů a Slováků.

Pak jsme jeli do New Jersey do Morristownu. Tam na nás čekala pizza a dočasná rodina na jednu noc. Dostal jsem se s DJ, Míšou Lorencem, Pepou Wolfem, Špaldou, Míšou Urbanem, Pavlem Vejdělkem, Míšou Hanušem k jedné dirigentce, která má doma varhany. Má starého psa a 2 kočky.S Míšou Hanušem jsem si ten večer začal tykat. Hold Becherovka sbližuje.