Po příjezdu jsme se dozvěděli příjemnou věc – můžeme se jít podívat na sportovce jak trénují. Pouze jsme byli požádáni abychom nemluvili vždy když budou střílet. To nikomu problém nedělalo, a tak jsme za chvíli obdivovali mušku profesionálních lukostřelců. Bylo to pro nás velmi působivé, protože většina sportovců byla tělesně indisponována.
Když jsme se dosyta podívali, šli jsme na akustickou zkoušku. Budeme zpívat ba schodech před budovou. Zde je při střelbě je zde mrtvá zóna. Stojíme přímo za terči. Vyzkoušeli jsme ozvučení a naštěstí jsme byli velice rychle hotoví, neboť se zpívalo na prudkém slunci. Převlékli jsme se do krojů a za hodinu přišla řada na slavnostní zahájení celého turnaje.
Na úvod jsme zapěli Ódu na radost jako hymnu EU a lidovku Sedláka. Poté se pronesl slavnostní projev. Promluvili organizátoři akce, zástupci města a rozhodčí složili slib. Celý projev trval asi dvacet minut. Znovu jsme zapěli tentokráte Gloria a organizátoři se znovu chopili slova. Na závěr ceremoniálu zazněla Česká hymna v našem podání a na zem se snesli parašutisté nesoucí vlajky.
Odměnou pro nás bylo pozvání na raut. Po příjemném posezení jsme nastoupili do autobusu a plni nových zážitků vyrazili na zpáteční cestu domů.
Verze pro tisk
Dne 16. srpna 2009 se Bonifantes vypravil do Nymburku, kde jsme měli zpívat na zahajovacím ceremoniálu mistrovství světa v lukostřelbě hendikepovaných.
