Ráno nás, jako obvykle, probouzí sbormistr a vyhání nás na snídani. Dnes už ji raději nebudu komentovat. Máme znovu to samé, co včera. Mé snídaně, které se do zájezdu skládali z rohlíku a čaje či jiného nápoje, mi začínají chybět. Krapet jsme se rozezvučeli a koncentrovali síly na první dnešní koncert. Do koncertu zbývala asi hodina, když jsme se busem dostali na místo. Ještě jsme se rozezvučeli před sálem a doufali v malou akustickou zkoušku. Když přišel jeden z pořadatelů, zeptali jsme se na akustickou zkoušku. Bylo nám řečeno, že asi ne, ale dvě minutky nakonec můžem.

Když jsme byli po akustické zkoušce, bylo nám řečeno, že máme jít, místo 6. až 7. v pořadí, jako první. Samozřejmě jsme byli zaskočeni a stále ještě v civilu. Dohodli jsme se tedy se Slováky, že půjdou první a my se převlečem a půjdeme jako druzí. Došli jsme do busu a převlékli jsme se. Zřejmě jsme trhli nový světový rekord v převlékání ve velkém počtu na stísněném prostoru. Je jen jediná škoda, že nám tento svěťáček nikdo neměřil. Co nejrychleji jsme se dostali k sálu. K našemu překvapení se již ulice, z které se vstupovalo do sálu, hemžila ostatními dívčími sbory. Holkám to tam fakt seklo. Pája Vejdělek se nám zamiloval dokonce do čtyř holek z jiných sborů. Všichni jsme mohli na těch holkách oči nechat. Dlouhé nohy, útlé boky přecházející k plochému bříšku a do partií nejokoukávanějších ... dál už si to asi umíte představit. Sustředili jsme se na koncert a trochu i na holky.

Na pódium jsme vletěli a ve velmi suchém sále ze sebe vyšťavili to nej, co v nás bylo. Když jsme odzpívali svoje party, těšili jsme se ven na holky. Venku ale zbyly pouze chlapecké sbory :(. Holky se posadily do sálu či se rozezpívávaly na koncert v hale. Došli jsme se převléct do busu a dali si rozchod po Leccu. Skoro nic zvláštního se za dobu našeho rozchodu nestalo. Pouze při příchodu všech na sraz u busu nám sbormistr oznámil, že místo na oběd jdeme na zkoušku. Všichni jsme se divili. Italové volali deset minut po našem rozprchnutí, že probíhá zkouška společných věcí.

Po obědě jsme jeli na druhý koncert do Milána. Zde jsme prošli nejzajímavější památky a vyfotili se u DÓMU. Zde jsme se stali terčem zuřivých fotografů. Svěřili jsme foťák naší doktorce. S úsměvem souhlasila. My se seřadili do sborového postoje a čekali než nás vyfotí. Jen co jsme se postavili a usmáli do foťáku, objevili se okolo nás fotografové. Většinou byli spíše asijské národnosti. Sešrotili se okolo nás a hledali nejlepší úhel pro focení. Vypadalo to, jako by přijela nějaká hvězda a právě bez podprsenky zapózovala fotografům bulvárních plátků. Když jsme poskytli interview všem prosícím, dali jsme si malý hodinkový rozchod po Miláně. Pak jsem se ptal kluků, co mám napsat o tomto rozchodu a dozvěděl jsem se většinou jedinou odpověď. Docela mě zaujala. Všechny udivilo, že v Miláně je tolik Mc Donaldů. “Voni maj tři mekáče na tak malym prostoru!?” se většina shodovala. Nakonec jsem se dozvěděl o obrovské pasáži, která je přímo u DÓMU. Hlavně je zde ale hodně překrásných věcí ke zhlédnutí a vyfocení. To už byla odpověď, která mě potěšila a jednou polechtala mé ušní bubínky. Po rychlé ale obsažné prohlídce byl už čas začít myslet na koncert.

Na sedmou jsme již byli připraveni na akustickou zkoušku před kostelem, prázdným a zamčeným kostelem. Tak jsme se přestrojili a alespoň obdivovali další půvabnou italku sedící na betonovém sloupku u kostela. Čas plynul a kostel se zdál být stále opuštěnější. Když se asi po půl hodině začaly objevovat další sbory, spatřili jsme i jednoho z pořadatelů. Okamžitě jsme si domluvili otevření kostela a začali zkoušet. Znovu jsme narazili na italskou flexibilitu. Italové říkají, že jsou tak flexibilní, že nikdy neví, jaká čast tohoto pomyslného hada je semele. Alespoň je každý nový den novým překvapením, novou adventurou, kdy se hledají indicie k objevení místa, kde se bude zpívat.

Po konci akustické zkoušky jsme měli asi dvě hodiny času. Většina se tedy vydala na záchod. Pokud se člověk dostal až na záchod, dostal na výběr ze dvou dveří. Všichni asi znáte ruskou ruletu. Jak dáte do revolveru jeden či více nábojů a zkoušíte, zda se zastřelíte nebo budete žít. Pokud jste si vybrali větší dveře, dostali jste se do prostorné místnosti s normální mísou. Pokud jste zvolili druhé dveře, ocitli jste se na počmáraném a velmi stísněném prostoru, kde se nacházel malý turecký záchod. Zato tam byl, jako na jediném místě, toaleťák.

Venku na dvoře bylo obrovské hřiště. Pokud jeptišky dostaly chuť zahrát si fotbal, vyběhly ven s míčem a na umělém povrchu si mohly zahrát. To samé s basketem a okolo byly stoly na pink ponk a dokonce i stolní fotbálek. Koncert nedopadl, jak jsme si představovali. Byli jsme štastní, že to nedopadlo hůř a zaroveň jsme byli naštvaní, že to nedopadlo lépe. Nakonec jsme vzali jako úlevu připravenou postel.