První soutěžní den. S očekáváním a hlavně respektem se připravujem na koncert. V napětí prožitý den má hodně k vyprávění.
Den 4 Čtvrtek 9. července 2009
Konečně první soutěžní den. A to se hned vstává stejně :) Pokud dovolíte, vynechám buzení a přejdu rovnou k probouzení. Vypadalo to stejně jako včera, bohužel už nenapíšu, co nám bylo řečeno na povzbuzení, jelikož mám dojem, že si to nepamatuji přesně. Pokud ale opravdu chcete vědět, co asi podle mě řekl, tak: “Hoši vstávat, nadechněte se čerstvého horského vzduchu a rozhlédněte se okolo na ty holky, jak čekaj ... “ hmm, tak tohle asi neřek, co ??? Už jsem myslel, že se na nás usmálo štěstí :) Ale pokračujme dále. Dočkali jsme se všichni ve zdraví první snídaně. Už nám zbývá jen první italský oběd. No škoda, že nemají více jídel. Ale abych to nezakecal, k snídani jsme měli úža ale fakt úža, prosím, nesmějte se, vše myslím vážně a upřímně, sušenky a mléko, hurá. Říká se, darovanému koni na zuby nekoukej. Tak jsme zavřeli oči a chovali se jako kobylky. Všechno snědli a zanechali po sobě pouze spoušť. Hned na to jsme se sbalili a odjeli do města na “prohlídku”. Trochu jsme se společně prošli a nakonec jsme si dali rozchod. Nebudu se zabývat, jak tento čas strávili ostatní. Většinou šlo o posedávání okolo jezera a prohlížení procházejících slečen či šoping a nebo vášnivé fotografování. Zatím, co si vichni užívali těchto radostí, sbormistr spolu s pianistkou a hlavně s naším Frančeskem Valentínim se dostavili ke starostovi na slavnostní předávání vlaječek. Zde vše probíhalo stylem vyhlašováním jména sboru, sbormistra a po vyzvání si jmenovaný sbormistr došel pro vlaječku. Když se ozvalo “Bonifantes, maestro Jan Míšek” ... zvedl se náš Frančesko a došel pro vlajku. Zvedla se vlna údivu, jak je náš sbormistr mladý :) Naštěstí všichni pochopili, že jde o našeho zpěváčka a vše proběhlo se smíchem na tváři. Pomalu se blížil čas srazu a toto sezení u starosty se uchýlilo ke konci. Frančesko si nakonec podal ruku se starostou, vyměnili si pár úsměvů a pár slov za pomoci sbormistra a všichni se rozešli ke svým sborům. A jelikož nás čekala doba oběda, zavítali jsme znovu do “naší” restaurace na poslední “první” jídlo. V našich ústech se rozplynula znovu “pásta” a jako druhý chod jsme dostali špíz s hráškem. Byla docela zábava rozhlížet se okolo, jak se snaží ostatní zlomit špejli, odřezat maso či stáhnout maso ze špejle. Největší úspěch slavil David Sádovský, když se mu povedlo celý špíz stáhnout sobě do klína. Podobně na tom byl i Honzík Špalovský, který chtěl suverénně zlomit špejli o talíř. Úspěch oslavil podobně jako David, vysypal si skoro všechen hrášek na sebe. Po jídle následovala společná zkouška všech sborů v bazilice. Sešlo se tam tedy asi 1000 zpěváků různých národností. My dostali za úkol moc se při této zkoušce hlasově neunavit. Zpívali jsme tedy velmi slabě. Ze zkoušky jsme vysublimovali, někdo by řekl, dezertovali, ještě před koncem, abychom si stihli ještě hlasově odpočinout před vrcholem tohoto dne. Dali jsme si tedy véču. Jako předkrm byly tortelíni. A to mi udělali naschvál tortelíny před soutěž :( Naštěstí se mi povedlo vytrávit :) Takže do baziliky, kde se soutěžilo, jsem přišel pouze s pevně sevřenými svěrači. Postupem času z nás opadla počáteční nervozita a navnadili jsme se na koncert. Sbormistr nás ještě trochu vybičoval a nastupovali jsme odhodlaní bojovat. S vypětím všech sil jsme se pustili do koncertu a snažili se vytvořit pořádnou šou. Pořádně jsme to vohulili a ukázali všem návštěvníkům, jak zpíváme. Zpívali se pouze tři písničky, ale jen za ty tři skladby jsme všichni byli zpocení jako po maratonu. Koncert se povedl a byl dost dobrý, takže jen čekáme, co na to porota :) Zpocení a vyčerpaní jsme se vyplazili do kopce do postelí, abychom se připravili na další soutěžní den. Pac a pusu na dobrou noc.
Verze pro tisk
