Bezprostředně po mši na nás už čeká pan konzul Pavel Duchoň, který si pro nás připravil malý výlet do hor nedaleko Sarajeva. Stoupáme s autobusem až do výšky kolem 1400m nad mořem. Sněží, sněhu přibývá. Dál už to nejde, tak zastavujeme na parkovišti a pěšky míříme na hřeben. S každým dalším metrem převýšení přituhuje. Přichází vánice, ostrý studený vítr. Hlavou se nám všem honí slova z Holčičky se sirkami: „Zima je krásná…. štípá do tváří, šťouchá do lidí, cuchá čepice a šály…“ Vítr sílí tak, že není problém se o něj opřít. Míjíme válkou zničené budovy, které tu byly vystavěny kvůli zimní olympiádě v roce 1984. Na vrcholu ve výšce cca 1700m nevydržíme dlouho. Rychle se rozhlédneme po okolí a spěcháme do vyhřátého autobusu.
Kolem jedné se na otočku vracíme do katolického semináře na oběd, abychom vyrazili na odpolední prohlídku Sarajeva. Naše kroky míří k mezinárodnímu letišti, cílem je tunel, který byl v době obléhání Sarajeva v letech 1992 – 1995 jediným pojítkem mezi městem a okolním světem. 800m dlouhý a 1,6m vysoký tunel v letech blokády zachránil mnoho životů. Hodně s kluky o válce mluvíme, pan konzul nám vypráví o všech hrůzách, které s sebou přinesla. Zdá se nám až neuvěřitelné, že se něco podobného může na konci 20. století stát. Jsme jako opařeni.
Z tunelu jedeme na druhý konec Sarajeva. Pěšky stoupáme k válkou rozbořenému hradu, který nyní Bosňané znovu staví. Míjíme obrovské muslimské hřbitovy, ve kterých jsou pohřbeny tisíce objetí války. Z hradu se nám naskýtá fantastický výhled na Sarajevo. Jasně vidíme, jak město leží v objetí hor a jak zranitelné v době blokády bylo.
Večer se ještě zastavíme ve velkém obchoďáku, abychom doplnili proviant. To už je úplně jiné Sarajevo. Globalizace se projevuje se všemi jejími důsledky. Při pohledu na pestrou multikulturní atmosféru starého města a euro-hypermarket se začínáme obávat, aby podobná města svůj osobitý ráz neztratila.
Vyčerpaní neuvěřitelnými zážitky a poznatky míříme do postele. Dobrou noc.
Verze pro tisk
