Budíček při odjezdu ve tři ráno nikoho nerozházel. Jen pod vousy mudrujicí rodiče jakoby dokazovali, že ve tři ráno dělají slušní lidé úplně jiné věci.
Příjezd autobusu se opozdil, musíme tedy nakládat velmi rychle. Ve snaze překonat světový rekord v nakládání zavazadel porušujeme přírodní zákony a lehce překračujeme nadzvukovou rychlost. Autobus vyjíždí jen s nepatrným zpožděním. Okamžitě uléháme k nočnímu spánku. Krásné sny nám nezkazí ani drobná porucha autobusu (snad nějaká závada na křídle?), která nás zpozdí o další půlhodinku.
Po nějakých osmi hodinách cestování přijíždíme do slovinského městečka Sladki Vrh. Dáváme si typický slovinský oběd (bosenský přírodní řízek s vídeňským knedlíkem) a hned po něm krátký odpolední spánek.
Před čtvrtou hodinou už stojíme na pódiu. Zkouška je intenzivní, i když trochu bojujeme s rozespáním. Bleskově převlečení do koncertních krojů rychle nastupujeme.Velká sportovní hala nás vítá, koncert zahajujeme Korunovační mší. Hned druhá část nás pořádně nabudí. Sbormistr totiž lehounce přeťápne tempo, to aby se klavíristka Jarmila Kubátová při těch dvaatřicetinách nenudila.
Svůj sólový debut si v Pie Jesu (nebo snad Pije z dřezu?) odbyde Honza Pokorný. Zpívá opravdu skvěle, trochu nevěřícně po sobě koukáme, kde se v něm ten hlas bere. Poprvé také uvádíme jazzovou skladbu Birdland. Je to strašně nakažlivá hitovka.
Po koncertě nás čeká dvouhodinová cesta do 30 km vzdálené Kancevsi. Naše navigátiorka nám zřejmě chce ukázat noční Slovinsko. Pak už rychlá večeře (speciální řeholní slovinské palačinky) a jdeme spát.
Verze pro tisk
Chlapecký sbor BONIFANTES se vydal na své již druhé koncertní turné do zemí bývalé Jugoslávie. První zastavení bylo ve slovinském městě Sladki Vrh. Čekala zde na ně zcela zaplněná Sportovní hala. Koncert Bonifanti zahájili majestátní Korunovační mší a své posluchače příjemně překvapili poprvé uváděnou jazzovou skladbou Birdland.
