Do večera je ale ještě daleko. Nejprve musíme absolvovat dopolední koncert ve Fessenden School. Prestižní škola se stoletou tradicí, jejímiž absolventy jsou například senátor Edward M. Kennedy a prezidentský kandidát demokratické strany ve volbách 2004 John F. Kerry.
Po koncertě jdeme na oběd do místní kantýny. Malým překvapením je, že nám prostírají předškoláci - žáci školy. Po obědě od dětí dostáváme basebalky se školním logem. Sbormík také dbá o náš duševní rozvoj a tak nám se slovy „pojďte za mnou, znám zkratku“ ukáže kompletní sklepení školy. Po deseti minutách bloudění v katakombách konečně nacházíme východ – a hádejte, kam vedou vysněné dveře? Zpět do bodu A – do školní kantýny. Druhý pokus už neriskujeme a pěkně po chodníku se vracíme do naší šatny.
Odpoledne máme ještě chvilku volno, tak si dáváme malý rozchod v downtownu. Jedna z posledních šancí někoho ztratit. Jako na potvoru se do autobusu vrátí všichni. Skoro si říkáme, že už by to chtělo nějaký vzrůšo. Během odpoledne dolaďujeme večerní protisbormistrovské spiknutí. Nápadů máme strašně moc, konzervativci v našich řadách dělají ve scénáři škrty, že prý aby sbormík koncert přežil…
Odjíždíme z centra do místa konání posledního koncertu – bostonská čtvrť Brookline. Po zkušenostech z předchozích dnů se navigace ujímá sbormistr a tak vcelku bez problémů kolem páté hodiny dorážíme ke škole Brookline Community Center.
„Mám pro Vás dvě zprávy! Nejprve dobrá: zítra letíme domů. Špatná: se všemi zavazadly. Jo, abych to upřesnil – každý maximálně dva kufry a jedno příruční.“ Sbormistr umí pokazit náladu, co? Po dvou hodinách balení společných krámů, sladkostí, dárků, nakoupených nesmyslů a upomínkových zbytečností někteří jedinci rezignují a začnou „třídit odpad“. To důležité zůstává, nepodstatné letí do koše. Schválně si tipněte: co je důležitější? Nová baseballka nebo dvacetkrát použitá koncertní košile? ;-)
Pak už se rozezpíváváme a připravujeme na náš poslední americký koncert. Sbormistr je jaksi „v napětí“. Jak jistě víte, existuje velká tradice, že při posledním koncertě turné zpěváci vymýšlejí a dělají různé vylomeniny. Sbormistr nikdy neví, kdy něco odněkud přiletí, kdy se mu v půlce skladby rozuteče sbor nebo prostě nikdo nenastoupí!
Koncert začíná krátkým vystoupením PALS Children Chorus. V euforii nastupujeme. Koncert má od začátku říz. Také sbormistr má očividně dobrou náladu, i když jen stěží předstírá uvolněnost a skrývá ostražitost. První varování, když sbor po domluvě s klavíristou začne zpívat Dyby byla kosa nabróšená místo Zelenaj se, zelenaj. Při Tosce si zlobiví ministranti se sbormistrem vyřizují účty. Sbormík dostává pořádnou nakládačku, příprava na mši se spíš podobá westernové rvačce v saloonu. Korunu všemu nasadí doktor Radek Svoboda, který v Gorale za Honzu Brandejského vezme sólo. Nervozita však udělá své, a tak se ke sbormistrovu zděšení ze sálu ozve „Za lasami, za gorami, za dolinami, pobili se dvaj gorale čutorami!“… Song jen tak tak dozpíváme…
Po koncertě se rychle seznamujeme s posledními americkými rodinami a jdeme si užít naši poslední americkou noc.
Verze pro tisk
