Krásná pavilónová škola, opět jedna z nejstarších v Americe. Soukromé školství je v USA zatraceně drahé. Belmont Hill navštěvuje asi 400 chlapců, všichni chodí ve stejnokroji – nosí světlé kalhoty, tmavé sako a kravatu. Zvláštností je kazetová výzdoba interiéru. (Tak nám studenty prezentovala paní ředitelka, ve skutečnosti byli oblečeni každý jinak). Na každé kazetě o rozměrech asi 20 x 20 cm je jiný do dřeva vyřezávaný obrázek, který představuje jednoho absolventa školy. Za dvě stě let fungování školy jsou jich tu už tisíce.
Koncert je opepřen malým zraněním. Při Tosce si sbormík tentokrát vyšlápl na Lukáše Resla. Doslova. Jak vlétl do davu zlobivých ministrantů, Lukášovi dupnul na nohu. Lukáš pak musel 3 skladby vynechat, sbormík mu asi šlápnul na kuří oko! Po úspěšné resuscitaci se ale vrátil a koncert dokončil.
Dáváme si oběd, tentokrát pořádný a ujíždíme do downtownu. New England Aquarium je obrovský komplex akvárií. Světlem obarvíme medúzy, nafotíme hada jak žere myš, žraloky, jak žerou potápěče, poklábosíme s přátelskými tučňáky, trochu poshopujeme (tezaurus: to shop = nakupovat) a dostatečně vyskotačení se po dvou hodinách vracíme do autobusu.
Je dost ošklivé počasí. Taková až londýnská mlha se střídá s krápáním, které občas nelítostně přejde do pořádného slejváku. Naštěstí na autobus nečekáme dlouho. Opět zavzpomínáme na slova našeho přítele dirigenta Bruce McInnese, že bostonská doprava je ZOO, když se motáme křivolakými uličkami a marně hledáme Harvard University.
Jdeme do divadla na setkání s Harvard Glee Clubem. Zkoušíme akustiku divadelního sálu. Studenti jsou zvukem Bonifantů nadšení. Dnes spíme přímo v kampusu na studentských kolejích. Univerzitní komplex je velmi rozsáhlý, dlouhé přesuny nám znepříjemňuje vytrvalý déšť.
Hodně zajímavé ubytování má sbormistr s doktorem. Bydlí v pokoji prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedy, který Harvard ukončil v roce 1940. Vybavení pokoje zůstalo původní, pro hosty je navíc k dispozici knihovna plná knih o JFK.
Verze pro tisk
