Hodinku a půl cesty do Noveho Města si krátíme filmem. Lovíme jakýsi poklad. :-) Přijíždíme na místo. Nezapomenout klávesy,
stojan, kabely a hlavně koncertní kroje. Rozezpíváváme se v sále, který je hodně podobný aule pardubické university. I
čalounění má stejně modrou barvu.
Během akustické zkoušky zkoušíme mimo jiné i sólisty na Pie Jesu.Mnoho času nezbývá, rychle se převlékáme do koncertních
krojů. Vše běží jako na drátkách. Už jsme přeci jenom ostřílení pěvci, ne? Počkat! Jak je tohle možné? Vždyť toto je přeci
úplně jiná sestava, než zpívala ještě před 14 dny v Americe! Nějakým záhadným způsobem došlo k předání zkušeností.
První koncert v 10 hodin, pak čtvrt hodinky na odpočinek a jdeme na to znovu. Svoji opravdovou sólovou premiéru si skvěle
odbývají Dan Klukas a Kryštof Prouza. Kde se ten zvuk v nich bere? :-o
Po koncertě necháváme koncertní vestičky s motýlky oddechnout na ramínkách a musíme se postarat o naše hladové krky. Jdeme
pěšky, trochu prší. Paní manažerka malinko splete cestu a tak se nejdřív omylem dovoláváme svých plných talířů před
magistrátem. Vrátný nám rychle vysvětlí, že „šola“ je na druhou stranu. Za několik minut už stojíme školní jídelně ve frontě
na oběd. V rukou důvěrně známé tácy, jdeme si pro frankfurtskou omáčku s bramborovou kaší a zákusek.
Náladu nám trochu kazí déšť,
který nám nedovolí jít na pořádnou prohlídku města. Odjíždíme tedy do nedalekého zámečku DOPLNIT. Habsburské sídlo, ve kterém
trávil několik svých posledních dní před atentátem Franz-Josef dodnes slouží k aristokratickým setkáním. Potomci dřívějších
„majitelů Evropy“ se tu scházejí a při lovu jelenů nostalgicky vzpomínají na staré dobré časy. Na chvilku se počasí umoudří,
můžeme se projít zámeckými zahradami a po nádvoří zámku. Vnitřek je přebudovaný na luxusní hotel.
Kolem čtvrté hodiny se
stavujeme v nedalekém lázeňském centru na dortík a trochu relaxace. V nákupním centru musíme ještě koupit večeři a už se
vracíme do Kulturní haly Janez Drtina. Pořádně se nadlábneme (sbormistr riskuje své prsty při krájení chleba) a připravujeme
se na zkoušku.
Pořádné rozezpívání, pak
zkoušíme choreografii u scény z opery Tosca. Ještě to je trochu „chlupaté“, ale večer to zkusíme. Celovečerní koncert s
přestávkou, bojujeme do poslední minuty. Na konci přichází překvapení pro sbormistra. Organizátoři koncertu na internetu
vypátrali naprosto tajné informace, domluvili se s Bonifanty a přicházejí s gratulací ke sbormistrovým třicátinám. Sbormík je
trochu zmatený, ale nakonec přijímá gratulaci i lahvinku slovinského bílého vcelku ochotně. Škoda, že nejsme ve Zbyslavci,
určitě by letěl do bazénu!
Po koncertě rychle nasedáme do autobusu. Sbormistr vyhlašuje první večerku (autobusovou). Hodina a půl cesty do kláštera v
Adergasu. Po příjezdu si v polospánku dáváme druhou večeři, vyčistíme pořádně zuby. Je vyhlášena druhá večerka, jdeme spát.
Verze pro tisk
