Odjezd nám oddálí podivný silný zápach. Čtvrt hodiny prohledáváme autobus. Nejprve nás napadne, jestli někdo něco
„nevyšlápl“. Negativní. Pak zjišťujeme, zda někomu v batohu nezbylo nějaké jídlo, které se mohlo zkazit. Negativní. Pak se
ptáme, zda někdo nemá nějaké zažívací potíže. Negativní… Zápach sílí. Po dvaceti minutách „šťáry“ máme viníka: jeden šikovný
altík (nebudeme ho jmenovat), si při procházce po pobřeží Atlantiku před týdnem do kapsy schoval obrovskou živou mušli, jako
dárek mamince. Strašné, strašné, strašné…
Máváme tedy s Bostonu a odjíždíme do centrálního Massechussetts do města Worcester. Ještě před tím se ale stavujeme na místě
zvaném David’s Farmland. Slavná „countryside“ (tezaurus: venkovská) atrakce. V kukuřičném poli o rozloze několika hektarů je
vyšlapané bludiště. Kukuřice je vysoká přes dva a půl metru, „vrátný“ nás po dešti z předchozí noci vítá s pozdravem „Jste
připravení pořádně se zapráskat od bahna?“. Rozdělíme se do skupin a hledáme cestu ven. Řeknu vám, tři hodiny se cítit
totálně ztracení, hmmm, to není k zahození. Minimálně vám to vyčistí hlavu – jediné, na co jste schopni myslet, je „sakra,
jak z tohohle zatraceného bludiště ven?!?“
Při hledání cesty musíte ještě plnit různé úkoly a aby toho nebylo málo, dílčím cílem je najít části mapy a obkreslit je do
herního listu… No, prostě paráda. Jen si lámeme hlavu, jestli se z toho nějak vymotáme a kolik nás stihne večerní koncert.
Třeba bude muset nastoupit těžká technika – kombajn by to možná vyřešil.
Po třech hodinách bloudění se šťastně nacházíme (neuvěřitelné, nikdo se neztratil). Máme sice zpoždění, ale neva. Nasedáme do
autobusu, ale ouha! Autobus se zabořil do bláta a nemůže vyjet. Ani třicet pět Bonifantů tlačících do busu nic nezachrání.
Opravdu musíme zavolat těžkou techniku. Traktor sám také nic nezmůže. Až po hodince tahanic společně vysvobodíme autobus z
bažiny a můžeme se vydat na cestu do busu.
Přijíždíme do Worcesteru (o něm si více povíme zítra). Probíhá naprosto živelné rozdělení do rodin. Paní, která měla
organizaci na starosti, měla připravený skvělý ceremoniář a systém, ale rodiny se na nás tak těší, že si kluky rozebírají
přímo na parkovišti.
V šest večer se opět scházíme na akustickou zkoušku. Kostel má zvláštní akustiku. Přestože je kamenný, nevrací se nám skoro
žádný dozvuk. Dnes dost bojujeme, na všech je cítit únava. Dnes bylo zážitků až nad hlavu (ani hlasový klid jsme dnes
nezvládli, ono to „Hej rup!“ při tahání autobusu z bažiny koncertu nepřidá), navíc máme 42. nebo 43. (už to ani nepočítám)
koncert. Posluchači jsou ale nadšeni, to nás trochu chlácholí. Třicátý den turné je za námi, teď už ale honem do postele!
Verze pro tisk
